Tedy má odpověď pisateli i čtenářům Neviditelného psa.

Jednak jsem si nestěžoval, že Česká televize vysílá rekonstrukci procesu s Miladou Horákovou, jen jsem slušně požádal o vysílání tohoto televizního díla v době po volbách. Nakonec, když může česká justice odložit soudní rozhodnutí ve věci Jiřího Paroubka a pana Kubiceho, aby to neovlivnilo výsledek voleb a předseda soudu prohlásí, že soudcovu rozhodnutí rozumí, tak proč bych takovou žádost nemohl podat s tím, že právě novináři výrazně posunují KSČM do jiné roviny. I můj dopis Jiřímu Janečkovi je takovým posunutím – a nechci říci úmyslným – rovnítkem činnosti KSČM a KSČ.

Např. v článku je napsáno, že jde o protest proti vysílání pravdy a že je to nehorázná drzost. Opakuji – neprotestuji proti vysílání pravdy. Nevím ani, nakolik film je zcela pravdivou výpovědí o této době, když mu evidentně chybí zahraničně politický rozměr té doby.

Posuzovat léta padesátá očima 21. století a podle informací, které máme nyní, je ahistorický přístup.

Je mi líto života paní JUDr. Milady Horákové. Několikrát jsem zdůraznil, že nechápu Klementa Gottwalda, proč jí neudělil milost, když je známo, že ji nejen vítal při návratu do ČSR, ale že spolu projednávali i její angažmá v KSČ, právě pro její dobré vztahy se spoluvězeňkyněmi – komunistkami – z Ravensbrücku. A upozorňuji, že některé ještě žijí a jsou schopné svědčit. To se většině překrucovatelů, či posuzovatelů pravdy, nemusí líbit.

Netajím se tím, že i pomáhám vzniku jejího pomníku. Nejsem nepřítelem demokracie, jak by mne mnozí rádi viděli. Jsem naopak zastáncem demokratického systému správy věcí veřejných a mohu to kdykoli na svých postojích i hlasováních v Poslanecké sněmovně od roku 1996 dokázat.

To se nemusí mnohým líbit, zejména těm, kteří se prohlašují za demokraty, ale neunesou jiný, než vlastní názor.

Je jednoduché být dnes v ČR antikomunistou, je to i pohodlné, ale měřit všem stejně je často ještě těžší, než v minulosti.

Praha, 4. 6. 2009

(Pozn. red:.odpověď Ondřeje Neffa zde)

předseda ÚV KSČM