Tak jsem čekal, kdo se toho ujme. Václav Klaus si dovolil poučovat o globálním oteplování největší imperialistický parlament. Krásné to sousto, na kterém lze demonstrovat nabubřelé ego českého Vendy. Když už má český Venda poučovat vólstrýtské služebníky mamonu, má to patentováno Venda úplně jinačí.

Zdá se ovšem, že Václav Klaus své odpůrce za ta léta naučil opatrnosti. Jeho texty jsou velmi dobře vyargumentovány a pro zbourání jeho logiky musí oponent zamířit až k postulátům, na nichž je postaven názor presidenta. Dokazovat, že postuláty Václava Klause nejsou až tolik postuláty a dovodit jejich neplatnost v definičním oboru, kde je Klaus používá, vyžaduje vysoké znalosti ve věci samé a velmi slušné schopnosti analýzy a syntézy. Neboli, presidentovy názory se vám sice mohou zdát ujeté a celé vaše nitro může křičet proti nim, ale poctivě je vyvracet, to je dřina s nejistým výsledkem. Oslí můstky, na kterých lze většinu pisálků efektně sestřelit, Klaus nepoužívá.

Co hůře, Klausova argumentace dodala řadě problému znalých lidí, kteří nesdílejí enviromentalistický chiliasmus, chuť nebo snad odvahu vystoupit s věcnou kritikou svatých textů zeleného náboženství. Náhle se ukazuje, že základní výzkumy, o které se dnes opírá zelené běsnění, jsou cinknuté. Data, která neodpovídala požadovanému výsledku, byla předem vyloučena. Ukazuje se, že vykladači zelené vědy i s těmi ideologicky správnými výsledky zkoumání pracují s licencí básníka a skutečnými důkazy svých závěrů se příliš netrápí. Vždy se pak najde nějaký Bursík, který prohlásí za vědeckou pravdu politické usnesení.

Ozdoben emeritními akademickými tituly se nakonec rozhodl nenechat na Klausovi niť suchou senátor a brněnský komunální politik Jiří Zlatuška. Původní politickou příslušností LiRa, senátní Klub otevřené demokracie sdílí s komunistobijci Štětinou a Mejstříkem, na brněnskou radnici byl zvolen za stranu skromně nazvanou Tým J. Zlatušky a je spoluautorem brněnské koalice týmu J. Zlatušky, ČSSD, zelených a KSČM, které na poslední chvíli nahradili lidovci. Další z řady ctihodných politiků všech stran, kteří se pokoušejí vysokoškolskými tituly dodat lesku své politické profesi.

Od samého počátku jde razantně k věci! Pilířem polemiky je dokazování toho, že onen záblesk virtuální Klausovy slávy v amerikánském Kongresu byl snaživě vyfutrován propagandistickým útvarem Hradu. Z jeho verze plyne, že Václav Klaus byl osloven napůl neoficiálně a napůl omylem mezi podstatně významnějšími presidenty různých amerikánských korporací. Václav Klaus je cupován, protože ke svým odpovědím nedoložil žádná pramenná díla, jak se na vědce patří a sluší. Al Gore je vychválen, protože se odvolal na závěry panelové diskuse zastánců víry v klimatickou katastrofu páchanou člověkem.

Zbytek článku pak je věnován opovržení emeritního (vysloužilého?, bývalého?, vlastním názorem zasloužilého?) rektora Masarykovy university nad nečestným způsobem získání presidentského mandátu modrým nýmandem. Toť jistě nevyvratitelný důkaz oteplování planety nezodpovědným konáním Václava Klause a celého lidstva.