Tato změna volebního zákona by podle mě měla zcela opačný výsledek než se autor domnívá a vedla by k ještě větší rozdrobenosti politické scény než je tomu doposud. Ano, jsou země, kde je volebním obvodem celá země. Je to například Izrael, kde ke při volbě do sněmovny volebním obvodem celá země. Izrael se nevyznačuje ani stabilními vládami, ani velkými politickými stranami. Izraelci se na tuto situaci naučili reagovat tím, že vznikají volební bloky sestávající z několika, někdy mnoha politických stran. A také pružností svých ministerských předsedů, kteří umějí vyjednat někdy velmi roztodivné přechody malých stran z bloku do bloku. Tam je třeba samozřejmě vzít v potaz neexistující pětiprocentní zábranu vstupu strany do parlamentu.

Teoreticky velmi sporný je druhý opravný hlas, který by byl uveden na konci listiny pro případ, že by se strana první volby nedostala pro jmenovanou zábranu do sněmovny. To by vedlo k tomu, že by voliči nemuseli přemýšlet nad tím, aby jejich volba byla uplatněna, a proto by opravdu "bez zábran" uváděli malé strany. Tím by se zvýšil počet těch stran, které by měly šanci se do sněmovny přece jen dostat. A vůbec není jisté, že by to vedlo ke vzniku stabilnějších vlád.

Ale hlavně, někteří voliči by volili ve skutečnosti jednou a někteří dvakrát.

Prakticky by se zabránilo přesunům v kandidátkách, protože preferenční hlasy by měli k dispozici jen někteří voliči (ti, co by jim vyšla první volba) a při zvětšení volebního obvodu se snižuje pravděpodobnost dosažení sedmi procent z celkového počtu voličů strany. Tak by byla sebrána možnost přeskoku na volitelné místo místně, ve volebním kraji známým kvalitním kandidátům, kteří jsou však celostátně neznámí. Přeskočit by mohly jen celostátně známé osobnosti, to znamená ti, kteří se stali známí pomocí medií. Tedy herci, sportovci, zpěváci (kteří sice něco umějí, ale není jisté, zda politicky využitelného), či umělé "osobnosti", vytvořené PR postupy (novákovské celebrity, vyvolení), které neumějí už vůbec nic. Kdo zná v Ostravě výborného budějovického hejtmana, kdo znal v Praze výborného plzeňského primátora, který doma postoupil do senátu v prvním kole? Zvýšila by se moc ústředí stran, protože o zvolení by rozhodovalo pořadí na kandidátce ještě víc než dnes. A to nikdo rozumný, kdo není pracovníkem toho centra, nemůže prosazovat. Pětiprocentní zábrana je rozumná, stačí si představit dvacetičlennou skupinu, kterou by opravdu neměl vést někdo, kdo nedokáže o správnosti své cesty přesvědčit nikoho jiného než sebe.

Dnešní výpočet mandátového čísla, na jeho základě přidělení počtu mandátů volebnímu kraji a pak výpočet přidělených mandátů pomocí dělitelů je sice protivný a někdy zdánlivě nespravedlivý (tentokrát v neprospěch středopravicových stran), ale je to postup podle přesných pravidel platných pro všechny. A tím spravedlivý v rámci možností.

Současný volební zákon je zkonstruován tak, aby mírně nahrával silnějším stranám. Protože levá stran spektra má dvě velké politické strany, stačil jí na stejný zisk mandátů menší počet hlasů. Je to mimochodem důsledek minulé úpravy volebního zákona, na které se dohodly dvě nejsilnější strany, aby volebnímu zákonu pomohly z minulých těžkostí. Z hlediska reprezentace politických názorů je ještě přijatelný, z hlediska sestavení odpovědné a silné vlády je zcela selhávajícím. Ale v zásadě to není vada tohoto systému, ale rozložení politických názorů v této společnosti. Když pomineme, že celé spektrum politických sil je poněkud více vlevo, než je obvyklé ve světě a díváme se na naši politickou scénu tak , jak ji vnímáme my, je pro Česko příznačné, že opravdu je rozložení politických postojů "normální", není posunuté doleva ani doprava. A vzhledem k tomu, že opravdu středová strana zde není, nezbývá nic jiného, než že volby v poměrném systému dopadají patově. Vždyť "normální" rozložení je tak i definováno. Tedy tak, že napravo a nalevo od středu je stejný počet výskytů. Z tohoto hlediska volby dopadly právě tentokrát "normálně".

Převaha jednoho hlasu zajištěná nuceným lichým počtem na věci mění jen málo.

Proto by bylo třeba přejít na volební systém založený na vážení výkonu odpovědné vlády. Tedy odměňování nebo trestání volbou za to, co vláda vykonala. A to jsou volební systémy, které vedou k odpovědnosti, protože vítěz "bere všechno". On bere opravdu všechno, moc, ale i odpovědnost s touto mocí spojenou. Vláda nemá možnost vymluvit se na kohokoli. Volič nevolí primárně podle toho, zda je pravicový nebo levicový, ale podle toho, jak je s výkonem moci spokojen nebo nespokojen. Vláda bere všechno, ale nic jako diktatura nehrozí, protože moc je jí dána na čas a pak zvážen výkon a podle tohoto vážení je vládě moc propůjčena znovu nebo odebrána.

To vede k tomu, že ideologické začlenění voliče pozbývá na váze, politická debata se více řídí tím, co a jak je třeba udělat, než tím, kde kdo stojí nebo kde předstírá, že stojí. Více se mluví o úkolech než o tom, jak kdo hodnotí výroky toho druhého. Otázka,.která je u nás v politických debatách nejobvyklejší - Co říkáte pane politiku tomu, že jiný pan politik řekl nebo dokonce, že jiný pan politik řekl o tom, co jste řekl -, ztrácí smysl. O to častější je otázka "Co uděláte pane politiku s tímto existujícím problémem (bez ohledu na to, co o něm říkají druzi)".

Prostě kosmetické úpravy nepomáhají a návrhy drobných vylepšení, motivované obvykle aktuální situací, které mohly pomoci při volbách, které už proběhly, kdyby byly učiněny, než tato situace nastala, což učiněny nebyly. A vůbec není jisté, že pomohou při příští variantě patové situace, která bude trochu jiná, jsou v podstatě nanic a pomáhají těm, kterým situace vyhovuje, protože neumějí nic jiného než říkat něco na to, co řekl jiný. Koho to baví, ať se tím zabývá.

Ve skutečnosti potřebujeme takový volební systém, který propůjčí moc na čas jedné straně a ta pak bude nést odpovědnost a skládat účty. A to umožňuje systém, ve kterém se strana nemá možnost vymlouvat, protože odpovědnost nese sama. Tím systémem je jednokolový většinový systém anglického nebo amerického typu, prostě první na pásce vede v příštím období. Pak se ověří, zda ještě může táhnout pole, podle toho, jak vedl. A podle výsledků je ponechán v čele nebo vystřídán.

Vše ostatní je patovým přešlapováním na místě. Když se polovina přihlásí k pravici a polovina k levici, což je doopravdy normální, tak přetahování ztrácí smysl. A přesně takový je náš volební systém.

Autor je senátor za ODS