Citát: Důvody jsou víceméně historické.
B. Doležal

Důvodů může být víc. Není prosím, jeden z nejvážnějších geologická poloha? Na rozdíl od předhazovaného Polska a Maďarska měla naše země hranice s germánským živlem větší než se slovanským, v době Rakousko-Uherska obhajovala či vymáhala si rovnoprávnost pro svou řeč na úřadech i pro školy a na tento boj navazovala i stránka sociální: banky, továrny, burza, obchody — ví se dnes, kolik reprezentoval v nich český živel ? Svezlo se s tím i náboženství: místo dobrovolné volby vyznání jeho praktikování bylo vynucované (pro mého otce dal farář poslat četníky, aby ho donesli ke křtu, že byl pohan až do 6 měsíců svého věku), což, jako všechno pod nátlakem, budí odpor všude, prosím. Ne pouze u nás. Bohužel, bylo to ke škodě etiky v našem národě. Během 1. světové války byli čeští chlapci nuceni bojovat za cizí řeč a vládu — mohli v tom vidět smysl ? Hájili tím zájmy našeho národa? Nelze se divit, že to dopadlo jak to dopadlo.

Během 2. světové války se osamostatnilo Slovensko - nesourodá část naší republiky - a bylo vstřícné hitlerovskému Německu: vsadilo na špatnou kartu, zvítězil SSSR, čímž to Slovensko mělo polepené. Jako takové bylo ochotno vykonávat rozkazy vítězů a v poválečné české části začali působit slovenští kádrováci, lektoři, politrukové: spočítal někdo, kolik takových českých působilo zase na Slovensku? Pokud ano, nevěřím, že nějaký občan na Slovensku se toho českého bál.

40 let takového působení vykoná mnoho, česká část byla nucena ekonomicky podporovat tu slovenskou, např., mimo jiné, pomáhat udržet uměle instalované průmyslové podniky v čistě zemědělském podhůří, kam se materiál musel dovážet a české podniky musely odebírat zboží, které by je ze Západu přes vysoké disážio přišlo pořád levněji — a kolem těchto podniků tam vznikala také uměle města (dnes mají svízel s nezaměstnaností).

V roce 1968 bylo Československo jedinou zemí východního bloku bez sovětské armády. Nešlo tedy o reformu komunismu z naší strany, ale o záměrně vyprovokovaný pokus o reformu, aby SSSR měl záminku otevřeně obsadit naši zemi vojensky (otevřeně, protože sovětští „ poradci“ u nás všude byli a vrchní velení měla takjaktak Moskva).

Byli jsme totiž jediná země východního bloku, která měla hranice s kapitalistickým Německem (vých. Německo nelze brát v úvahu, tam byly posádky Sovětů od konce války, a Rakousko bylo neutrální). Je až tragické uvažovat, nakolik v našem vývoji se obrážely vojensko-mocenské zájmy tak velice mimo naši publiku jako Kuba, Vietnam, Korea, Střední a Dálný východ, kde všude šlo o zřízení vojenských základen, a přitom ČSSR měla nekrytou západní hranici! Takový tlak, trvá-li více generací, nemůže nechat bez vlivu charaktery občanů.

Nejde u nás tedy spíš než o vnitřní politické konflikty následkem naší t .zv. “české povahy“ daleko pravděpodobněji o nedostatky následkem mrzačení povahy v jádru dobré? Mrzačení pomyslnými děly, kterými si jiné mocnosti přes nás vypořádávají své spory? Nemá celá ta, jak říkali rádi soudruzi, ideologická nadstavba, to filosofování a dumání základ velmi hmotný a nemělo by se to taky učit ? Nebo na to aspoň poukazovat ?