Odpověď na polemiku Lukáše Macka Ještě k Listině a Klausově ´výjimce´ v NP 9. 11. 2009

Lukáš Macek, ředitel evropského programu Science Po v Dijonu, polemizuje s mým textem, v němž upozorňuji na rizika právní závaznosti unijní Listiny základních práv. Ta podle něj „nevytváří nová práva, nedává občanům možnost se soudně domáhat něčeho, co jim dosud bylo odepřeno.“ Podle něj „sesbírat již existující práva a takto vytvořený ucelený a viditelný katalog zařadit mezi zakládající smlouvy unie je právně možná nadbytečné, ale politicky významné.“

Práva lze uplatňovat jen tam, kde jsou k jejich vymáhání k dispozici instituce soudní moci. Připomeňme tedy, že diskutovaná Listina základních práv EU dnes již dávno existuje, a to jako „politicky významný“ dokument bez právní závaznosti: byla slavnostním způsobem vyhlášena 7. prosince 2000 během zasedání Evropské rady v Nice. Takto deklarovaná Listina ale podle mnohých patrně stále ještě není dostatečně politicky významnou. Kýženého politického významu má tedy tento již beztak politicky dávno existující dokument dosáhnout až teprve nabytím své závaznosti podle mezinárodního práva (článek 6.1 SEU dle LS): „Unie uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv Evropské unie (...), jež má stejnou právní sílu jako Smlouvy.“

Ano, „jak naznačuje použití slova „potvrzuje,“ LS by bez připojení se ČR k britsko-polskému Protokolu "potvrzovala" jen pro Británii a Polsko, že jen pro tyto dvě země Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora EU ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že jejich právní předpisy, zvyklosti nebo postupy nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.

Právně závazná Listina tedy samozřejmě nová práva vytváří, a to práva občanů Evropské unie, kteří dnes disponují plnohodnotnými občanskými právy dle obvyklého „katalogu práv“ jen jako občané členských zemí EU, nikoliv však jako občané Evropské Unie. Nová, efektivně uplatňovatelná práva totiž vznikají i tam, kde vzniká nový systém nebo celek, který svou soudní mocí svým občanům výkon těchto jejich jinak „starých“ práv garantuje. A to se dnem vstupu LS v platnost a nabytím právní závaznosti unijní Listiny stane.

Představme si situaci, že by britsko-polský protokol neexistoval. Bylo by možno tvrdit, že Lisabonskou smlouvou zaváděná unijní Listina představuje riziko prolomení poválečných právních a majetkových poměrů v ČR?

Samozřejmě že ano, a to proto, že práva občanů EU (byť by nebyli občany ČR,) budou mít podle této Listiny o síle mezinárodní smlouvy nespornou přednost před těmi právy občanů ČR, která jsou založená „pouze“ na poválečných zákonech vzniklých původně jako takzvané Benešovy dekrety, které ale již nemají sílu ústavního, jen prostého zákona: „stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“ (článek 10, druhá věta Ústavy ČR.)

Britsko-polský Protokol tak skutečně jen „potvrzuje,“ že tyto situace (tato rizika) vzniknout mohou, a to ve všech těch zemích, které se nepřipojily k tomuto Protokolu, který jim zcela explicitně zaručuje opak. Vysvětlení a doprovodné dokumenty, na které Lukáš Macek odkazuje, na těchto skutečnostech nic nemění.

HN, 10. 11. 2009

Autor je poradce prezidenta republiky