Na naši politickou scénu vstupuje nový subjekt Nespokojení v čele s Jiřím Paroubkem. Další osobou bude Michal Hašek. Vstanou ještě nějací noví bojovníci?

Jiří Paroubek je postavou dostatečně známou. Bývalý předseda vlády, jehož největším úspěchem bylo předchozí sestřelení vlády v době předsednictví České republiky v EU v roce 2009, aby o rok později vyhrál parlamentní volby s nulovým koaličním potenciálem a odešel do opozice a posléze i mimo ČSSD. Další jeho politické působení bylo za hranicí zřetele, ať již to byla jeho strana LEV 21 či kandidatura do Senátu v Ostravě, kde dostal – lidově řečeno – silně na zadek. I jeho bývalí spolustraníci z ČSSD odmítli jeho comeback a to i v době, kdy se voda v jejich Titaniku dostala již téměř na palubu.

V mezidobí statečně funěl ve slušivém bílém úboru na Youtube a občas oblaží blog idnes svým popisem situace, která se dá stručně shrnout do pojmu „jak jsem to JÁ dělal a dělám dobře a jak ti ostatní blbě“. Tento jeho status je v posledním roce ještě silně okořeněn quislingovským vnímáním ruské agrese vůči Ukrajině. Založení nového subjektu Nespokojení dostává silnější obrysy, dokonce je svolán nějaký tábor lidu v Praze, kde budou zřejmě přečteny veřejně teze této nové politické entity. Poslední zprávou je i to, že tohoto spolku vstoupil i bývalý hejtman JM kraje Michal Hašek, který se nejvíce proslavil lží o tzv. lánském puči, kdy opakovaně a důrazně do očí moderátorce lhal, že tam nebyl i když tam byl a že nekul pikle proti předsedovi Sobotkovi i když kul.

Dá se očekávat, že tento závan možností být opět viděn a slyšen přiláká další roztodivné figury, na které se v klokotu dní již pozapomnělo. Již dlouho jsme neslyšeli nic o Janu Kavanovi, bývalém ministru zahraničních věcí a předsedy Valného shromáždění OSN, který si kdysi stěžoval, že jako pensista stěží vyjde s důchodem. Jana Volfová, politická turistka, která vystřídala x politických stran, které jako na potvoru vždy vysublimovaly do úplného zmizení. Dalším je proruský fanatik Jiří Vyvadil, současné „objevy“ jako je JUDr. Rajchl či dlužník Vrabel atd. Nechám na laskavém čtenáří další spekulace, kdože se na pódiu ještě vedle Jiřího Paroubka objeví.

Politický comeback po pádu a odchodu do ústraní je spíše výjimečnou událostí. U nás se podařil Miloši Zemanovi a to grandiózně, což je však v našich podmínkách věc naprosto unikátní. Je otázkou či spíše smutným faktem, zda-li to naší zemi přineslo nějaký valný užitek ve světle jeho fandění Ruské federaci a Číně.

Osoba, která prošla skandálem, lží, či potupnou porážkou, se stává nedůvěryhodnou a pro voliče málo atraktivní. Jiří Paroubek toto opakovaně pocítil při svých pokusech prorazit zpět ze zásvětí na slunce. Volební zisky strany LEV 21 a senátorské kandidatury, které se počítaly na zlomky promile, by daly každému najevo, jak cenné je zboží, které nabízí. Drtivá většina by ony životní lekce v podobě viditelně vlepené facky považovala za dostatečně pádný argument, aby se začala věnovat čemukoliv jinému, jen ne veřejné činnosti. Zdá se však, že touha být zase viděn a slyšen je silnější, než sebeúcta a pocit elementární slušnosti.

Recyklace odpadu je užitečnou věcí. Některé druhotné nepotřebné suroviny se znovu zpracují a mohou se užít v původní či jiné podobě znovu a znovu. Jsou však materiály, které se recyklovat opravdu nedají a po použití se spláchnou.

Tento poslední fakt je je třeba všem, co se spolu s Jiřím Paroubkem objeví ve světle ramp, důrazně připomenout.