Ve středu 5.dubna byl zahájen cyklus diskusí s politiky v divadle Archa ve spolupráci s Lidovými novinami a Agora CE. Kdo je čtenářem tohoto oblíbeného deníku měl možnost získat volnou vstupenku. Neváhal jsem a jel se zapojit do debaty na velice citlivé téma - korupce v našem státě.

Hned v úvodu byl promítnut krátky sestřih rozhovorů s občany. Většina dotazovaných se shodla, že problém korupce je otázkou vydělávání peněz, kde se jimi šustí pod nosem. Po zhlédnutí dokumentu se přítomní politici, pánové P. Severa, L.Zaorálek, M.Bursík a I.Langer pokusili odpovídat na připravené otázky moderátorů i přítomného publika. Celkové vyznění diskuse bylo bohužel nemastné - neslané, jako by politici na dané téma nebyli ve své kůži. Jediný, kdo byl na diskusi připraven, byl poslanec Langer, který se snažil vysvětlit postupné kroky pro „léčení“ nemoci prostupující společnost hluboko z minulosti. Jeho doktorsko - právnické vzdělání se projevilo v systematickém vysvětlení tří P - prevence, průhlednost a postih.

A u postihu bych se zastavil. Lze hodně dlouho diskutovat, kdo byl kdy za korupční chování postižen v rámci spravedlnosti a kdo jí dodnes uniká díky liknavosti orgánů činných v trestném řízení, soudů či lhostejnosti občanů. Je zřejmé, že systém podplácení a přiklepávání něčeho výhodného bují již od pádu železné opony a našemu otevření se investicím tekoucích především od zahraničních investorů. Dle mého názoru se tak nemuselo dít v nekontrolovaných rozměrech, pokud by byly nastaveny lustrace ekonomické. Tím, že na počátku devadesátých let byly zákonem přijaty lustrace politické, se položil základ pro prohlubování deficitu lustrací ekonomického charakteru (či ekonomických charakterů?).

Následky nedostatečně ošetřených osob spojených s komunistickou mafií vyvolaly plíživou nemoc, která postupně a zcela systematicky začla přerůstat do rakovinotvorných dlouhodobých neduhů společnosti. Proto je na místě, pokud opozice usiluje o zavedení speciálních soudů, že chce zahájit preventivní léčbu zjednodušením a zprůhledněním zákonů. Jenom nepočítejme s krátkodobými výsledky. Bylo by značně neprozíravé, pokud bychom očekávali rapidní zlepšení během jednoho volebního období. Kolotoč s korupčními sedačkami se točí již mezi pětinásobnými svobodnými volbami.

To, že skutečně nedošlo k postihnutí zodpovědných osob v ekonomické oblasti, se nám vrací v případech úplatkářských afér, ať již viditelných či spíše (a těch je jasně více) skrytých mezi masou lidové mafie zamaskované většinou na úřednických postech. Ekonomicky nelustrovaní úředničtí bossi se pak chovají důležitě, aniž by pořádně věděli o čem rozhodují. Plebejský přístup dobře známý ve stylu „tady jsem vám přinesl pár švestiček z mé zahrádky“ zcela spolehlivě roztáčí kola plebejské ekonomiky. Proto se není čemu divit, že v míře korupce se nacházíme mezi státy jako je Ghana a Namibie. “Černá„ ekonomika, “černý“ obchod, práce „na černo“ je jen potvrzením stávajícího stavu lidových bělochů, kteří v rámci demokratické tolerance se nechávají pigmentovat a dávají souhlas ke změně barvy pleti, jen když jim jiný „spolučernoch“, usmívající se jak žhnoucí sluníčko, nabídne společné opalování tváře na různých světadílných riviérách a ostrovech. Je pak ostudou, že takové množství plebejců podlehá falešnému kouzlu peněz, mění svou tvář v pokryteckém přesvědčení, že vlastní bělošství mají stále čisté jako lilie i přes holou skutečnost poukazující na spálený charakter ztracené národní hrdosti. A ztráta zdravé národní hrdosti a sebevědomí je bolestnější než ztráta ekonomických výhod.

Z důvodu deficitu ekonomických lustrací a nedostatečné prevence v mezidobí volebních paterčat bude zajisté potřebné zavést jedno důležité preventivní opatření - výchovu k charakteru!