Vždy na konci roku se média hemží rozmanitými přehledy událostí uplynulého roku. Mimo jiné tyto přehledy názorně ukážou, co z událostí nepřežilo minutu svého konání (jakkoli se v té minutě jevily fatálními), a co naopak ve svém významu narostlo teprve v čase a s odstupem.
Možná nejdůležitější poznání ale podobné přehledy poskytují o (ne)důslednosti jak médií samotných, tak případně různých vyšetřujících orgánů a institucí při vysvětlování a vyjasňování okolností či pozadí různých kauz, které v tom daném období hýbaly politikou. Zpravidla při podobné inventuře zjišťujete, jak nedokončené jsou ty příběhy, a jaká je to škoda. Zda jsou důvodem takového stavu jen liknavost, nepečlivost či lenost novinářů, či nějaké hlubší zájmy justice a politické scény v pozadí, se můžeme jen domnívat. Na bilanci samotné to však nic nemění.
Nejinak je tomu letos. Jen pár příkladů. Stačí vzít do ruky Mladou frontu Dnes z 29.12.2005, kde takovou inventuru učinili dominantou barevné přílohy, a čteme:
Leden 2005 - Součkové hrozí vězení. Bývalá ministryně zdravotnictví Milada Součková převzala dvě obsílky o trestním stíhání. Podepsala nevýhodnou smlouvu s právníkem Nováčkem.
Kde je nyní Součková? A co dělá právník Nováček? O čem byla ta „nevýhodná smlouva“? Pamatuje si to ještě někdo? Kam putovaly ty miliony, které podle té smlouvy vyplácelo ministerstvo Součkové na účet Nováčka – a za co byly na papíře a za co fakticky? Rok se s rokem sešel a nikdo se neptá. Přitom tato kauza má potenciál na to, aby položila značnou část důvěry voličů v sociální demokracii v supervolebním roce.
Leden 2005 – Diplomat musel domů. Běloruská vláda vypověděla diplomata Křivohlavého, podle ní popíjel se studentem a obtěžoval ho.
Jak byl vyšetřen případ Křivohlavého? Prokázalo se, že je na mladíky orientovaný homosexuál, a tedy pro diplomatické služby osoba zcela nevhodná, protože snadno vydíratelná – a nota bene v nestandardní zemi jako je Bělorusko, o níž nepanuje mínění, že jde o vzorovou demokracii, a tudíž se dá předpokládat, že ani její zpravodajské služby nebudou chovat diplomaty ze západu v nějaké zvláštní bavlnce? Nesl za vyslání Křivohlavého s jeho handicapem do této služby někdo z ministerstva zahraničí, popř. sám ministr Cyril Svoboda, tak často se tvářící jako svatý muž, nějakou osobní zodpovědnost? Nevíme.
Duben 2005 – Stát prodal Telecom. Skončila privatizace roku,. Stát vydělal na prodeji Českého Telecomu 83 miliard. Novým majitelem je španělská Telefónica.
Ano, ale jen pár dnů před podpisem této smlouvy prohlašoval tehdy ještě premiér Gross, že to bude on a jen on (a jím řízená vláda), kdo prodá Telecom, a pak nechť se obrazně řečeno děje vůle Boží, v jeho případě zasloužený pád ze všech funkcí do propasti stejně hluboké, jak strmá byla celá jeho polistopadová kariéra. Grossovo podivné prohlášení a následný velice kvapný prodej Telecomu však vnucoval různá podezření, zejména korupčního charakteru. Těmi se však evidentně nikdo příliš nezabýval. Stát prodal Telecom za dobrou cenu, to nelze zpochybnit, a co bylo dál, ať vezme čas. Jenže není právě čas na to podívat se na Grossovy aktivity i pod zorným úhlem jeho účasti na aktuálně řešené kauze Unipetrol, kde rovněž šlo o privatizaci, a rovněž na ní leckdo přišel k „pěti v českých na stůl“, jak pravil klasik?
Tak by se dalo dlouho pokračovat. Bilance loňských událostí by se dala dobře nahlížet jako přehlídka promarněných investigativních příležitostí. Je pozoruhodné, že ve většině z nich v hlavní roli působili vysocí funkcionáři vládnoucí ČSSD (popř. jejich blízkých koaličních spolupracovníků), která se už od dob Zemanových „čistých rukou“ pyšní svou křišťálovostí (jak zase pravil Gross). Kdyby se někdo začal opravdu důsledně a nepředpojatě věnovat všemu, co mají socialisté na svém účtu za svých osm let vládnutí (a zdaleka by při tom nemusel sledovat zájmy ODS), asi by to docela vydatně zamíchalo volebními kartami.

2.1.2006.

(Psáno pro server Ćeská média)