Ano, protože právě v neděli 1. května se toto výročí slavilo, i když já bych chtěl dnes upozornit i na několik dalších dat, která jsou se Svobodnou Evropou spojena. Pro vznik je totiž důležitý i 1. červen 1949, kdy diplomaté George Kennan a Joseph Grew získali souhlas státního tajemníka Deana Achesona, pozdějších prezidentů Eisenhowera a Nixona, Allana W. Dullese, pozdějšího šéfa CIA, newyorského kardinála Spellmana, ale i spisovatele Steinbecka a založili soukromou korporaci. Nesla název Národní výbor pro Svobodnou Evropu (NCFE). V čele stál zkušený americký novinář a vydavatel, odborník na vedení psychologické války, C.D. Jackson. V době největší slávy měl tato organizace dva tisíce zaměstnanců a fungovala jako neoficiální ministerstvo pro vedení psychologické války.

A ještě nějaké datum by stálo za připomínku?

Ano, a sice leden 1950, kdy generál Lucius Clay, který byl později dlouholetým předsedou správní rady NCFE, odstartoval Křížové tažení za svobodu (Crusade for Freedom), jehož cílem bylo získat širokou podporu americké veřejnosti pro Rádio Svobodná Evropa /RFE/. Za tímto účelem byl v Londýně ulit zvon, který byl slavnostně vezen napříč Spojenými státy. Šestnáct miliónů amerických občanů se podepisovalo na zvláštní archy a věnovalo celkem 1 317 000 dolarů. To samozřejmě nestačilo, stanici financovala zpravodajská služba CIA prostřednictvím Národního výboru pro Svobodnou Evropu ze zvláštních fondů. Veřejnost o tom ale nevěděla. Generál Eisenhower k tomu pravil: „Toto křížové tažení je kampaní organizovanou soukromými americkými občany, aby velká pravda mohla bojovat s velkou lží... Novináři budou mít nejjednodušší a nejjasnější úkol na světě: Sdělovat pravdu.“ Zvon svobody byl věnován městu Berlínu a donedávna byl logem RFE.

A kdy skutečně poprvé začala tato stanice vysílat?

Bylo to 4. července 1950, v den výročí americké nezávislosti, kdy se začaly vysílat první pokusné programy z malé přenosné krátkovlné stanice (výkon 7,5 kW) Barbara, umístěné na nákladním automobilu v Německu u Lampertheimu. Byly to půlhodinové relace pro Československo a později i pro Polsko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko, nahrávané v New Yorku na gramofonové desky a denně dopravované letadlem do Frankfurtu. První československý program měl název Žalujeme. Šlo jen o seznam osob, čtený emocionálně silně zabarveným hlasem, které nesly odpovědnost za tehdejší poměry v Československu, s výčtem jejich přečinů i zločinů. Začínal jménem Zdeněk Fierlinger, který byl od roku 1934 agentem NKVD.

A proč se tedy hovoří až o 1.květnu 1951?

Protože 1. května 1951, na Svátek práce, bylo v 11.00 hodin dopoledne oficiálně zahájeno celodenní vysílání na krátkých vlnách z Biblisu a na středovlném vysílači (výkon 135 kW) z bavorského Holzkirchenu. Inaugurace se konala v Mnichově v hotelu Bayerischer Hof, přímým přenosem ji vysílaly rozhlasové stanice AFN a Bavorský rozhlas. Hlavní projev měl již zmíněný C.D. Jackson, bývalý poradce amerického prezidenta, v kterém řekl: "Boj, který dnes probíhá, bývá označován nejrůznějším způsobem a - bohužel - velkým množstvím slov. Ale protože pořád ještě žijeme ve světě lidských bytostí, je třeba vyjádřit jej prostě a lidsky. Proto, ačkoliv to pravděpodobně není nejoriginálnější, chtěl bych říci, že jsme účastni zásadního zápasu mezi lidskostí a nelidskostí. Tato nová rozhlasová stanice - i když je to věc z drátů a trubek a voltů a antén a vlnových délek - reprezentuje svým způsobem tábor lidskosti... Je tu rozdíl mezi obyčejnou rozhlasovou stanicí s vynikající zbraní politického zápasu: jsou tu lidé, Češi, Slováci, Němci, Američané, kteří podřídí své dřívější předsudky okamžitému úkolu, uvést do provozu nejlepší a nejúčinnější rozhlasovou stanici pro světový mír." Jak vidno, projev nebyl vůbec studenoválečnický, jak se tehdy říkalo, a na vzniku této stanice se hlavním dílem podíleli převážně Češi a Slováci.

Autor je novinář a spisovatel