2.5.2024 | Svátek má Zikmund


JUSTICE: Lid je víc než Ústavní soud

14.9.2010

Lid je dokonce víc než Ústava

Stejně jako prezident Klaus, jsem i já přesvědčen, že Ústavní soud poslední dobou žije v bludu, že je víc než lid v tomto státě. Nebude to vinou samotné existence této části státní moci, ale lidmi, kteří tam sedí.

Když totiž mají právo vykládat Ústavu a jejího ducha bývalí vysocí politici, kteří se účastnili bok po boku špatného řízení státu ve vládách, případně lidé zapletení s komunistickým režimem, není to podle mě dobrý základ pro přirozený respekt k jejich výnosům, vůči kterým navíc není možnost odvolání. Tak například Vlasta Formánková v roce 1980 odsoudila hostinského Jana Čermáka na deset měsíců nepodmíněně za to, že v hospodě, kterou vedl, řekl na adresu schůze občanského výboru, že „není zvědavý na komunistické šplechty“ a že mu "schůze kazí tržby“. Odsouzen byl za tehdejší trestný čin výtržnictví a hanobení národa, rasy a přesvědčení. Ivana Janů byla po listopadu 1989 kooptována do České národní rady a následně byla zvolena ve dvojích parlamentních volbách. Miloslav Výborný byl v roce 1990 zvolen poslancem České národní rady a v letech 1992, 1996, 1998 a 2002 byl poslancem Poslanecké sněmovny České republiky. V letech 1996 až 1998 byl ministrem obrany za KDU-ČSL, jejímž členem byl do roku 2003. František Duchoň je bývalý komunista, Jan Musil také. A samotný předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský? To je takový typický politický dinosaurus, který na půdě Ústavného soudu nemá co dělat, natož aby ho vedl. V roce 1990 se stal místopředsedou československé vlády, v letech 1996 až 2003 byl senátorem za ČSSD, ale byl také ministrem spravedlnosti za socialisty v období, kdy byl Stanislav Gross ministrem vnitra a Jan Kavan ministrem zahraničí. Děkuji pěkně.

Ke zcela chybnému přesvědčení předsedy Ústavního soudu, že „ústavu je třeba chránit i před počiny parlamentu“, je nutné mu připomenout, že nikoli Ústavní soud, ale Parlament České republiky má jediný právo třeba i k tomu, aby současnou Ústavu od základu změnil. Ba dokonce je toto právo tak silné, že když voliči zvolí v demokratických volbách takové zástupce, kteří místo demokracie zvolí jiné nové zřízení, neboť se tak zavázali občanům v předvolebním klání, tak se prostě stane. Možná by to byla v důsledku jedna ze slabostí naší demokracie, ale byla by to vůle lidu. Koneckonců jen a jen z jím zprostředkované vůle skrze parlament je na světě i Ústavní soud.

Po nejhorším možném výroku v jeho historii ve věci Lisabonské smlouvy, a sice že tato je v souladu s naší Ústavou, tedy že v souladu s naší Ústavou je vzdání se naší státní suverenity a samostatnosti a přenesení rozhodování o nás do rukou jiných států, zahrál si Ústavní soud znovu politickou hru a rozhodl, že snížení platu soudců je protiústavní. Vidím to jinak. Jestli se soudcům nutné snížení platů v době krize nelíbí, ať odejdou. Na jejich místo přijdou noví, kteří si takové práce budou vážit i za méně peněz. Koneckonců, být úplatným je otázkou mravních hodnot uvnitř každého z nás a pár tisícovek v morálních hodnotách nesmí hrát roli. Já v této souvislosti považuji za protiústavní naopak samo rozhodnutí Ústavního soudu. Proč? Protože lidé dali v demokratických volbách mandát vládě. Ta, v souladu s plánem úspor, rozhodla o snížení platů těch, kdož jsou placeni daňovými poplatníky. Však také ona jediná je odpovědná parlamentu a skrze něj, který tyto úspory hlasováním podpořil, také lidu tohoto státu. A ten, jak známo, je jediný, který má v České republice moc nejvyšší.

Ústavní soudci by tedy měli stát v pozoru před vůlí občanů založenou na svobodných volbách. Pohov by si měli dát naopak pokaždé, když ucítí sebemenší nutkání hrát si na další komoru parlamentu a zasahovat do jeho politické vůle.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora