V posledních měsících hýbe naší politickou scénou urputné úsilí bývalého redaktora komunistických Haló novin Jiřího Ovčáčka najít nějaké kompromitující materiály na Ferdinanda Peroutku. To, co doposud „nalezl“, je naprosto bezcenné a kontraproduktivní. Nic šokujícího, naopak. Tím se svému současnému šéfovi na Pražském hradě zatím moc nezavděčil.

Šokující je ovšem pondělní vzkaz předsedy Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka Jiřímu Ovčáčkovi. Cituji:

„Jirko, z celé kauzy Peroutka je mi nevolno… Je to nešťastné a do jisté míry ubohé… Vždy jsem říkal, že historie patří historikům, ne politikům… Teď dodávám, že nepatří ani tiskovým mluvčím,“ napsal Hamáček v pondělí Ovčáčkovi na jeho facebookový profil.

Zapojil se tak do diskuse ohledně článku Dynamický život, který Ovčáček krátce předtím zveřejnil na webových stránkách Hradu.

Co je na tom šokující?
Oni se znají.
Oni si dokonce tykají.
Potěš pámbu naši Poslaneckou sněmovnu.
A následně i sociální demokracii.

Jak to je s tím příslovím o vránách?