Lidovci si to nechtějí rozházet s nikým a když ne lidovci, tak určitě Kasal ne. Je to asi takto: jsou politici dobří, špatní a lidovci. Mluvím o těch z nejvyššího vedení KDU-ČSL, kteří se stali mistry hry na to, jak toho hodně namluvit a nic neříci, aby nakonec na jejich slova tak jako tak došlo. Ba co víc: začasté mlžit nebo i lhát a jen se divit, jak je možné, že tomu někdo třeba ani nerozumí.

Tak se v létě Jan Kasal stejně jako prokazatelně i celé vedení KDU-ČSL nejprve shodli na tom, že Kalousek se nabídne Paroubkovi, že s ním prostě upeče koalici za pomoci KSČM, a vyděsili veřejnost a když nečekaně narazili zejména na odpor moravské části své vlastní partaje, tak jako jeden muž i se statečnou Vlastou pustili Kalouska do ponoru a obětní oheň obtančili s výrazem velkého rozhořčení.

Nyní vystoupil čerstvě Jan Kasal jako záchranný kruh Jiřího Paroubka v době, kdy se již téměř dalo počítat s férovou variantou předčasných voleb se změnou Ústavy tak, aby se již neblahá remíza nemohla opakovat. Každý tomu rozumí, protože je dobré pro Kasala a jeho věrné, aby pro futuro byli ve hře, jelikož vděk Paroubkův bude se hodit. Že je to vděk bez záruky, že Paroubek nedrží slovo? Co na tom záleží, protože Jan Kasal v budoucnosti - pokud se lidí jako je on jeho vlastní strana jednou provždy nezbäví - zase pružně přehodí na druhou kolej a zalísá se jako jazýček na misce vah na druhou stranu jako pan Nezbytný pro výsledek třeba pro ODS, pokud posílí. A propos "jazýček" - na to mám veršík: Volaly holky z Afriky/ že jsou tam písečné jazyky/ zatímco dřív se tam slétali ptáci/ teď už tam létají poštěváci.

A takhle my tady žijem.