Od armády bez státu ke státu bez armády

Před sto lety (2.7.1917) vyvrcholila bitva u Zborova. V této bitvě se českoslovenští legionáři účastnili Kerenského ofenzivy proti rakousko-uherské armádě. Ač ofenziva neuspěla, bojový výkon Čechoslováků přesvědčil ruskou vládu k rozšíření československých legií. Legií bojujících za náš samostatný stát, legií, které se po ruské bolševické revoluci musely vydat na strastiplnou anabázi přes celou Sibiř až do Vladivostoku.

Ne, bitvu u Zborova nám nepřipomíná státní svátek. Její tichou připomínkou však je samotná existence našeho státu – a to není málo. Naši legionáři riskující smrt či zmrzačení připravili půdu pro vznik Československa. Proto bychom si právě v tento den měli připomínat význam jejich odhodlání a oběti.

Bitva u Zborova však nese ještě jedno, mnohem hlubší poselství. Často říkáme, že jsme národem Švejků, že armáda nám stejně nikdy k ničemu nebyla. Jak absurdně tato klišé působí tváří v tvář historii československých legií – naší armádě, která existovala dříve, než vznikl náš stát. Náš stát nevybojovali Švejci, nýbrž naše armáda – legie. Omlouvat nezájem politických elit o armádu a obranyschopnost naší švejkovskou historií je nejenom mylné, je to především obrovská urážka všech padlých a zmrzačených legionářů.

Bohužel si stoleté výročí bitvy u Zborova připomínáme v situaci, kdy naše armáda živoří na okraji politického zájmu, kdy na obranu dáváme jedno procento HDP, kdy politické elity sice o obraně rády mluví, ale jen málo konají.

Pro nás Realisty není existence našeho státu samozřejmostí – naopak. Sté výročí bitvy u Zborova proto vnímáme nejen jako historický milník, ale především jako výzvu a závazek začít se starat o naši armádu - dědice hrdinů od Zborova.