Novinových článků a všelijakých úvah, které předstíraly obavy z narůstající moci komunistů, bylo v poslední době tolik, že bychom jimi přehradili Vltavu. Zdá se mi však naprosto zřejmé, že jejich autorům povětšině (alespoň té "povětšině", která neztratila zbytek schopnosti myslet) vůbec nešlo o nějakou obavu z návratu komunistických pořádků z padesátých let, ale jedině a pouze o to "otřít" se o vítěze voleb současných a predikovaného vítěze voleb příštích, totiž o ČSSD. Dokladů o správnosti tohoto závěru by se našlo několik.

Tak především v těchto komentářích zcela chyběl alespoň náznak zamyšlení se nad tím, co by si vítězná ČSSD měla vlastně s tím vítězstvím počít. Nemohla samozřejmě uzavřít povolební koalice s některou z vládních stran, neboť pak bychom se bezpochyby dočkali stejného množství úvah o zradě programu, se kterým šla tato strana do voleb, úvah, vážných pojednání i emotivních výkřiků o zradě voličů.

Pak se ovšem jiných reálných zájemců o povolební koalice v krajích na základě výsledku svobodných voleb jaksi nedostávalo… Asi, podle představ některých, měla sdělit: s vládními stranami jít nemůžeme, s komunisty nesmíme, tak jdeme od toho. Chápu, že by se to mnohým líbilo…

Zvláštní v této souvislosti jsou demonstrace studentů. Ve dnech, kdy si připomínáme události roku 1989, nezdá se mi ovšem příliš šťastné hovořit o svedených mladých lidech, kteří minulou dobu nepamatují, protože to je přesně to, co slyšeli právě v listopadových dnech tohoto roku. Spíše vystoupení těchto mladých lidí poskytuje doklad o tom, co je na tom soukromém gymnáziu v Třeboni vlastně naučili. Zřejmě jim zapomněli (?) vysvětlit, že koalice svobodně zvolených politických stran je něco jiného než moc jedné politické strany v totalitním státě, ale zejména: nejen u těchto studentů, ale i v širší společnosti zcela absentuje povědomí o tom, že žijeme ve zcela jiném ústavním pořádku, kdy ani výsledek svobodných voleb nemůže ohrozit základní náležitosti demokratického právního státu. Ani kroky a počiny vítězů svobodných voleb nejsou vyňaty z kontroly Ústavním soudem a nemohou demokratický právní stát destruovat. Destrukci právního státu může ovšem zapříčinit nikoliv činnost řádně zvolených orgánů, ale skutečnost, že jsme společností narůstajícího hněvu se všemi snadno předvídatelnými důsledky.

Mimochodem: jak tak čtu diskuse na sociálních sítích, nemyslím si, že by procento těch, kteří by chtěli pobít ty, kteří mají jiný názor, by bylo v KSČM vyšší než ve zbytku společnosti…

LN, 29.11.2012

Autor je poslanec za ČSSD