Poslanec Gebeníček vypláchl si ústa Janem Palachem a svým tvrzením doslova zneuctil jeho památku, a to dokonce na půdě parlamentu. Bezprecedentní, odpudivé, špinavé, tak nějak, jak u bolševiků je odjakživa zvykem.

Nepředpokládám ale, že tak učinil, aniž si byl vědom následků. Věděl, že to vyvolá vlnu rozhořčení. Rozhořčení tak velkého, že to ani předseda Filip nevyžehlí a že to na nějakou dobu, než lidé pozapomenou, opět odsune KSČM na pohodlnou niku v opozičních lavicích.

A řekla bych, že to právě bylo cílem. Mohu se mýlit, samozřejmě, jenže…

Mimořádná hanebnost špinavého útoku musí být naprosto jasná i Grebeníčkovi a sama o sobě vlastně neměla žádný konkrétní důvod, soudruh poslanec se tím ani nesnažil něčemu zabránit.

Jen tak si plivnul, dobře věda, že vyvolá zásadní vlnu odporu.

Ovšem nic neděje se ve vzduchoprázdnu a ve vzrušené atmosféře presidentských voleb to zapůsobilo jako handgranát.

Posledních pár dnů se hodně píše o tom, že Miloš Zeman jako president by měl být sjednotitelem levice podobně jako Fico na Slovensku. A dokonce to došlo tak daleko, že předseda KSČM Filip se nechal slyšet, že to v žádném případě neplatí pro KSČM. Dokonce se tím vlastně vzdal výhody, kterou mu přinesla podpora Miloše Zemana ve volbách.

Samozřejmě, nic se tak málo nehodí vedení KSČM, aby jim někdo přišel sjednocovat vlastní členy a nakonec je tedy vedl někam jinam, než KSČM potřebuje. Filipovo prohlášení pak nasvědčuje, že situace je považována za závažnou.

Tak závažnou, že poslanci Grebeníčkovi to nestačí a pro jistotu ještě hodí granát.

A je naprosto jasné, že ani Zeman, ani jiný politik, pokud nemá sebevražedné sklony, nebude považovat jakoukoli spolupráci s nimi za únosnou. Natož, aby sjednocoval!