Podle pradávné moudrosti nelze sedět na dvou židlích a také není možno sloužit dvěma pánům. V politice to není doporučení, ale imperativ.

Už dva roky probíhá debata o tom, zda je přijatelné, aby ministr vedle své státní služby ještě podnikal ve velkém. Ministr, kterého se to týká, začal argumentovat tím, že přece voliči věděli, že podniká, když jej volili, takže se o žádný střet zájmů nejedná.

Sněmovna zabila návrh, aby podnikání ministrů zakázal zákon. Ale přece vůbec nejde o právní problém, ale o morální problém. Čestný člověk si sám uvědomuje, že nelze sloužit dvěma pánům. Čestný člověk musí sám uvážit, zda je ochoten kvůli službě veřejným věcem zcela opustit své podnikání. Nebude převádět podnikání na manželku, poctivý člověk nebude hrát falešně, ale zcela se podnikání vzdá. Politická činnost je vždycky oběť a služba. Pro srovnání, například ani soudci nesmějí podnikat! A ministři mohou? A média, která o sobě ráda tvrdí, že jsou hlídacím psem demokracie, mají neúprosně trvat na odvěkém politickém přikázání: Nebudeš sedět na dvou židlích!

Pokud voliči věděli, že lídr hnutí Babiš je podnikatelem, právem vycházeli při volbách z nedávného precedentu Víta Bárty, který sice asi nerad, ale jako ministr po krátké době své podnikání opustil. Tehdy média svou úlohu splnila.

Občané demokratického státu si zaslouží, aby ministerstvo financí vedl člověk, který nehoní dva zajíce zároveň, který jednoznačně věnuje veškerou svou energii veřejné službě a nebude při tom přemýšlet, zda se mu nějaké rozhodnutí vyplatí, či ne.

Pokud chtějí naše média nadále nést hrdý titul hlídacího psa, očekával bych, že každá zmínka o jmenovaném členu vlády bude uvedena tím, že je to „ten, co se nechce vzdát podnikání ve prospěch českých občanů“. Jde o naší demokracii, pokud nyní média selžou, vytvoří opačný příklad: kdokoli může jít do politiky, aby si tam přilepšil. A média pak už k tomu budou muset mlčet.