Ladislav Jakl zveřejnil 16. 1. 2021 článek Když dva dělají totéž. Vrací se v něm k obsazení pražského magistrátu demonstranty v listopadu 2010 a srovnává tuto akci s útokem na americký Kongres letos 6. ledna.

Jeho text mě přiměl ke vzpomínkám. Jak to tenkrát vlastně bylo?

Jakkoli bylo možné počínání demonstrantů v Praze v listopadu 2010 porozumět, anebo taky ne, jak kdo, důležité je říci jedno. Ničeho svojí akcí nedosáhli. Politici rozhodně nehráli pod jejich not.

Totéž lze říci o demonstrantech ve Washingtonu D.C. a jejich hrůzném počínání 6. ledna 2021. Ani oni ničeho nedosáhli. Opět platí: politici hráli podle vlastních not.

Co přesně se dělo na US Kapitolu, více méně víme.

Pamatujeme si ale, co bylo příčinou virválu, jak to nazývá Ladislav Jakl, na magistrátu Prahy? Možná ano. A také, jak to celé dopadlo?

Zde je telegrafické ohlédnutí.

I)

Volby do pražského zastupitelstva – říjen 2010

- TOP 09 ... 26 mandátů (z 63)
- ODS ... 20
- ČSSD ... 14
- KSČM ... 3

Tehdejší občanské aktivity včetně Listopadové výzvy inicioval povolební vývoj, jehož cílem bylo vyšachování vítěze voleb (TOP 09) a pokračování velké koalice ODS + ČSSD. Součástí oněch aktivit bylo i zmíněné proniknutí protestujících (byl mezi nimi i exprezident Václav Havel) do zasedacího sálu magistrátu.

A praktický výsledek?

II)

- První povolební koalice: ODS + ČSSD, primátor Bohuslav Svoboda (ODS). Měla nadpoloviční většinu 34 hlasů (minimum je v Praze 32). Trvala jeden rok.

- Druhá povolební koalice: ODS + TOP 09, primátor opět Bohuslav Svoboda. Disponovala většinou 46 mandátů, vítěz voleb se po roce dostal k moci, aniž by obsadil post primátora. Tato koalice vydržela do května 2013.

- Třetí povolební uspořádání: jednobarevná vláda TOP 09 s podporou ČSSD – většina 40 mandátů, primátor Tomáš Hudeček. Teprve v červnu 2013, zhruba dva a tři čtvrtě roku po volbách, mohli být někdejší demonstranti spokojeni: vítěz voleb držel vládu v Praze včetně pozice primátora. Tento formát vydržel až do voleb v říjnu 2014.

Ačkoli jsem měl tehdy pro počínání protestujících jisté pochopení, zpětně kladu otázku. Především sám sobě. Jaký smysl mělo tehdejší proniknutí nespokojených občanů do budovy magistrátu v čase zasedání zastupitelstva? Čeho tím nespokojená veřejnost dosáhla? Jak jsem uvedl v úvodu, obávám se, že ničeho. Důvod ke spokojenosti mohli mít tehdejší protestující mnohem později. Na něj ovšem neměli vliv oni, ale byl důsledkem politického vývoje, tedy počínání politiků. Lidé v tom nehráli žádnou roli (kromě toho, že v říjnu 2010 nějak rozhodli ve volbách).

Převzato z blogu autora s jeho svolením.