Prezident, osoba národem vcelku ctěna, v našem politickém systému však nikterak silná a mocná. Dalo by se říci, že tento post je politicky poměrně bezvýznamný. Proč se tedy kolem volby hlavy státu jitří tolik vášní? Proč nedopřát tuto lidovou volební zábavu lačné veřejnosti a nad výsledkem si alibisticky neumýt ruce? Proč tolik křiku, má-li být volba tajná či nikoliv?

Když se tak mrkneme do sekretariátů jednotlivých parlamentních stran, začíná trošku svítat. ODS se tváří jednotně a s obličejem hráče pokru je pro volbu striktně neveřejnou. Ale Tlustý se raději pojistí fotoaparátem mobilního telefonu, by nebyl nařčen z podrazu. To ale jako neveřejná volba příliš nevypadá a předstíranou jednotu ODS trošičku znedůvěryhodňuje.

V průzkumech nyní nejpreferovanější ČSSD to vidí opačně. Strach z toho, že vůdci a jeho poskoku Rathovi bude odepřena poslušnost, velí pojistit si vše volbou veřejnou a případným následným kamenováním. A stranická opozice finišuje. Stbácký zombík Šlouf s uraženým a dobře si pamatujícím penzistou se mohou se zlomyslnou grimasou pomstít.

A máme tady lidovce. Tady je to boj každého proti každému, bez jakýchkoliv pravidel. Platí snad jen jediné. Kolik a co za to. Ještě, že jim má kdo odpouštět.

Bursík snad svůj půltucet oveček zvládne. O jeho pár hlasů zase až tak moc velký zájem není. Alespoň současný prezident se tak nejen tváří, ale dává to i jasně najevo.

Nu a tím černým nebo spíše červeným vzadu jsou, jako již tradičně, komunisté. Pokud bude ČSSD alespoň trošičku jednotná, budou oni tím rozhodujícím elementem. Po osmnácti letech od vítězného listopadu je to smutné konstatování. Celou tuto volební frašku to posouvá z komediálna spíše do kafkovského absurdna.

A co sami kandidáti? Soudný člověk by se snad raději ani neúčastnil.

Prezident Klaus chodí něco vysvětlovat komunistům. Proboha, co? Svého nohsleda posílá na tajné schůzky s politickou spodinou. Má to zapotřebí? Hlava státu by měla mít jistou důstojnost a raději se se ctí prezidentem nestat, než s přispěním amorálního politického odpadu ve volbě zvítězit.

A pan Švejnar? Skočil na vějičku levicové části politického spektra, když vpravo bylo obsazeno. Sehraje tak jen smutnou roli kašpárka ve stranických půtkách. Copak touha po slávě zastiňuje lidskou soudnost?

Režisér by měl přeobsadit hlavní role a kompars raději vyměnit celý. Kdo ale vlastně režíruje tento podivný kus?