Petr Nečas si na bruselském jednání o fiskálním paktu k údivu všech zúčastněných dobrovolně vytáhl černého Petra a vícerychlostní EU je za jeho asistence zase o něco víc realitou.

Fiskální pakt má určitě své mouchy a je třeba na něm ještě pracovat. Evropa potřebuje růst, aby byla schopná pomocí cílených investic (například z dosud nevyčerpaných fondů EU) vytvářet nové pracovní příležitosti. Tuto slabinu bruselského kompromisu však český premiér nekritizoval. Místo toho se trapně vymlouval na českého prezidenta.

Zde jsou hlavní otázky, na které Petr Nečas lidem dluží odpovědi:

1/ Co pozitivního nám jeho NE přinese?

Základní otázka. Nečas se vrátil z Bruselu a nedokázal na ni odpovědět. Podkopal důvěru našich evropských partnerů, kteří otevřeně hovoří o podrazu.

2/ Proč se domnívá, že jsme chytřejší než ostatní srovnatelné státy EU?

Zdá se, že Nečas je dobrým Klausovým žákem. Klaus svého času dával všem okolo najevo, že díky jeho mistrovsky zvládnuté ekonomické transformaci nám ostatní postkomunistické země nesahají ani po kotníky. Vzpomínáte na úsporné balíčky, měnovou krizi 1997 a na to, jak jsme se pak všichni museli složit na tunel způsobený Klausovým bankovním socialismem? Naše premiantství bylo rázem to tam. Neochota ke spolupráci se zeměmi v sousedství a vyvyšování se nad ostatní nám žádné sympatie v zahraničí nevynesly. Navíc nám krizi možná i leckdo přál, stejně jako přejete nafoukanému spratkovi, aby si taky jednou rozbil ústa.

3/ Kde bere jistotu, že nebudeme sami potřebovat pomoc?

Fiskální pakt znamená mimo jiné to, že ti, kteří zůstanou mimo, nedostanou pomoc v případě, že se sami dostanou do potíží. Jak to, že si takovou možnost český premiér vůbec nepřipouští?

4/ Chceme mít vliv na dění kolem nás?

Má být výsledkem našeho snažení o návrat do Evropy pozice Norska (samozřejmě bez jeho ropy), které je de facto nuceno respektovat veškeré předpisy EU, na něž však nemá žádný vliv? Máme být teď odříznuti od mocenského vlivu, který jsme pracně získali? Díky nadproporcionální váze hlasů malých a středních zemí v institucích EU má dosud český názor určitou relevanci, která přesahuje možnosti desetimilionové země v klasickém mezivládním uspořádání.

5/ Kam chce ODS vést náš stát?

Pokud Nečasova vláda podlehne strachu z Václava Klause a dodatečně nenaskočí na vlak, kterým se rozjíždí zbytek EU (bohužel bez Britů), nabízí se otázka, na kterou by měla bez okolků předem veřejnosti odpovědět: Kam chce naši zemi nadále směřovat? Do jádra západní civilizace nebo na Východ? Už Masaryk věděl, že sami mezi Východem a Západem nemůžeme obstát. Premiér i prezident by měli alternativu našeho podílu na rodící se politické integraci EU jasně pojmenovat.

Platí-li trvzení politologů, že napříště se česká politická scéna bude štěpit dle postoje k EU, bude ODS v jedné partě s KSČM. Komunisté mají o našem místě na mapě Evropy celkem jasno. ODS to zatím lidem tají.

6/ Kde bere Nečas jistotu, že výhody volného obchodu nám zůstanou zachovány?

Jsme zcela závislí na vnitřním trhu EU, který je největším výdobytkem poválečného vývoje Evropy. Není důvod si myslet, že volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu je nevratný a máme jej garantován na věčné časy, i pokud budeme mimo jádro EU. Až důsledky Nečasova černého Petra pocítí naši občané v každodenní ekonomické realitě, bude už možná na nápravu pozdě.

7/ Proč ohrožuje naši vyjednávací pozici o finančním rámci EU?

Nejbližší škody nám v EU hrozí již nyní: jaká asi bude naše vyjednávací pozice v nastávající debatě o novém finančním výhledu EU, ve které hodláme bojovat za přerozdělování ve prospěch našich málo rozvinutých regionů?

Autor je poslancem Evropského parlamentu za ČSSD

Převzato z LiborRoucek.blog.idnes.cz se souhlasem autora