26.4.2024 | Svátek má Oto


EVROPA: Euroop a europes

19.12.2011

Půjčit, nebo nepůjčit devadesát miliard do Mezinárodního měnového fondu na záchranu eura, když v eurolandu ani nejsme? Britové už odmítli.

Euroop má ale jasno: nejsme ostrované, jsme malí, jsme slabí, jsme závislí, musíme poslouchat a neargumentovat, nemůžeme se schovávat za bukem a vzpurnost se v protektorátu trestá. Nemáme na vybranou, buď Moskva, nebo Berlín. Zaveďme povinnou němčinu! Poněkud neradostný ten malý český eurooptimismus, nemyslíte?

Europes, ten ví své. Eurozóna je už v čudu. Máme na to čísla i vědu. Ani rozpočtová maastrichtská kázeň, ani sankce, ani půjčka 200 euromiliard do fondu (tyhle drobné budou brzy stačit tak na několik týdnů italských splátek), ty euroggedon nezastaví. Nebuďme blbí, vždyť to celé nedává smysl. Půjčka měla fond nafouknout o peníze světa (ten ale pomáhat bohatým nechce a Německo nemůže a nesmí). A mezitím dluh Itálie i Španělska se stále dražšími úroky neutěšeně roste a teutonská disciplína škrtů a nových daní vede oba státy do krachu. Německo přece škrtalo v době mírné konjunktury, nikoli v recesi a mělo na to průmysl. Konec, schluss, pleite.

Zvláštní! Dva roky marných summitních amerkozy pokusů, dva roky hroutící se eurozóny a Němci v klidu, pomalu a líně na kraji propasti budují nový eurostát Fiskalunion. To nejde hned, vysvětluje doma stále populárnější německá kancléřka, evidentně ve svém živlu: musíme mít (s nimi) velikou trpělivost. Žádné společné (a korupční) eurobondy, žádnou bankovní licenci eurovalu, to by bylo totéž, natož abychom nutili nezávislou eurobanku, aby skupovala ve velkém dluhopisy krachujících států. To tak! Nejdříve fiskální disciplínu, pořádek (a trest). A ústavní záruky vyrovnaného rozpočtu. Že to dluhy a bankovní krizi neřeší? Ale prosím jich pěkně, usmívají se Němci. Vždyť eurobanka bankám za jejich pochybné investiční papíry (collateral) vesele půjčuje, a kdyby došlo k nejhoršímu a státní dluhy jižanů by hrozily bankrotem, tak přece "monetární vlčáci ECB nezajdou tak daleko, aby povýšili zásady a pravidla nad svou osobní budoucnost. Vždyť by vlastní zásluhou přišli o zaměstnání" (Der Spiegel, 12. 12).

Jak to bylo ve staré učebnici? Proč na rozdíl od podniků státy nekrachují doopravdy? Mají rotačku na peníze. Zbaví se svých dluhů (i s úsporami svých poddaných) a jede se dál.

Všechny konspirativní teorie dějin, jak známo, mají nepatrnou chybičku na kráse. V hlubinách dějů se převalují temné spodní proudy. Na to jsou euroopi i europsi krátcí. Lidé se někdy naštvou. Říká se tomu pak revoluce.

LN, 16.12.2011