.
Na neviditelném Psu se objevil článek pana Jana Bartoně s nadpisem (Ne)radujme se, že chce většina Ukrajinců zůstat v Česku! Viz …..

Autor zde přemýšlí o tom, co se stane, když zde zůstane více než polovina Ukrajinců, kteří jsou dnes v ČR čili několik set tisíc. V článku dává dohromady souvislosti s vylidňováním Ukrajiny i válečné uprchlíky, čímž vytvářím hned na počátku jakýmsi pelmel. Plete různá fakta dohromady. V první řadě je jasné, že počet Ukrajinců jaksi česká statistika tají, protože je motá dohromady s válečnými uprchlíky, a nakonec i s těmi Ukrajinci, kteří již mají české občanství.
Autor poněkud povrchně pláče nad osudem Ukrajiny, když říká: „Ukrajinci nám pomohou. Ale tato pomoc má svou velmi zápornou stránku pro Ukrajinu. Jak ostatně vyplývá i z výše citované zprávy, čím kvalifikovanější a „chytřejší“ Ukrajinci jsou, tím více uvažují o tom, že u nás zůstanou. Tím však způsobí své zemi velmi těžké problémy do budoucna“.

Tak za prvé není vůbec pravda, že z Ukrajiny odcházeli ve velké většině tzv. vzdělaní lidé. Už první vlna Ukrajinců u nás byla velice různorodá. Od vystudovaných a vzdělaných lidí až po tzv. „lopaty“, kteří u nás vykonávali stejné práce jako doma na Ukrajině, ale zato s daleko vyšší mzdou. Tito lidé, bez ohledu na vzdělání však přenášejí něco pro nás daleko pozitivnějšího. A to chuť změnit svůj život, učit se, přebírat nové návyky a vědomosti. Problém, který zná celý západ již od 50. let je v tom, že znalost „obcovacího jazyka „ jak se to nazývalo mnohonárodnostním Rakousku-Uhersku, je jednou ze základních pracovních kvalifikačních předpokladů.
Uvažovat o tom, jaká bude pro Ukrajinu škoda, když zde tito gastarbeiteři zůstanou, je poněkud pláč na špatném hrobě. Ti, kteří sem přišli v devadesátých letech a vydrželi zde, jsou z 90 % asimilováni. Jen praktické ale hlavně byrokratické předpisy ČR utečencům z Ukrajiny ztěžují, aby se naplno přihlásili jako „noví Češi“.
Z krátkodobého pohledu je to pro Ukrajinu zcela určitě ekonomická i politická ztráta. Nevýhoda se může změnit náhle na obrovskou výhodu. V jiné formě se bude opakovat historie tureckých gastarbeitrů v Německu.

Statisíce Turků se v Německu naučily moderní evropské způsoby práce a její organizace. A také si zvykly na evropský způsob života. A to včetně fungování klasické evropské demokracie. Když se pak začala otřásat ekonomika Západního Německa, a Turecko modernizovat, Němce nenapadlo nic chytřejšího než se snažit turecké gastarbeitery vystrnadit nazpátek do Turecka. Dokonce tak, že jim za návrat do původní vlasti platilo.
Hromadný návrat těchto lidí, kteří dlouhá léta pracovali v Evropě, změnil situaci i v Turecku. Což mělo zásadní dopad na místní ekonomiku a politiku. Proto také vyhrál umírněný islamista a turecký nacionalista Erdoğan. A z upadajícího státu, také za pomoci příchozích gastarbeiterů vytvořil z Turecka velkého ekonomického a politického hráče.
Po skončení války na Ukrajině, kde se stále zmenšuje pravděpodobnost totálního ukrajinského vítězství, jak si ho Evropa a Spojené státy ještě nedávno malovaly, bude muset „nová Ukrajina“ celý svůj systém přehodnotit. Pak je nutno počítat s tím, že ukrajinské rodiny, zvláště ty, jejichž členové se dobře uplatnili v ČR, se budou částečně scelovat v ČR. A na druhé straně že část „čechizovaných“ Ukrajinců zjistí, že se mohou nové Ukrajině dobře uplatnit.
Nám „čeští“ Ukrajinci pomáhají teď a v budoucnu pomohou i Ukrajině.
Václav Vlk st.