Z pekla klika pro Iris
Byla to opravdu klika...
Pondělí je den, kdy sekám trávu: máme ve Zvoli otevřený technický dvůr a tam se dá posekaná tráva vozit, odtud se odváží na kompost. Tráva letos roste jak šílená, takže jsem musel jet na dvě rundy. Nechal jsem otevřená vrata a Iris pobíhala po posekaném trávníku (to ona moc ráda) a po ulici (to ona moc ráda) a sem a tam (to má nejraději).

Takže odvážím tu druhou várku trávy a podívám se do zrcátka... a co nevidím: Iris za mnou běží, až jí vlajou uši! Zastavil jsem tedy, otevřel, Iris nastoupila a vezli jsme trávu spolu. Celá procedura trvala ani ne deset minut.

Vrátili jsme se a Ljuba byla vyděšená, co je s Iris: nevěděla, jestli jsem ji odvezl nebo jestli neutekla, nebo co se vlastně stalo, protože...
Sotva jsme odjeli, otevřenými vraty vběhli dovnitř dva vlčáci, pes s fenou! Ljuba měla v rukou hrábě a ty zase vlčáci neradi, takže se spakovali a vypadli. Jenže běhali někde po ulicích.
Takže katastrofický scénář je tento: kdyby Iris za mnou neběžela a já ji nevzal do auta, vlčáci by vběhli na pozemek, ona by na ně určitě vylítla a oni by určitě vlítli na ni a co by se dělo dál, o tom se mi ani nechce přemýšlet.

Pak se ukázalo, že vlčáci utekli někomu ze staré Zvole a on je chudák hodinu honil po celé obci a byl za nimi až v Březové...

Svatojánci se nekonali
Včera večer jsme navštívili Oleško, kde sídlí přátele Knéblovi - viz web Woleschko. Byl po moc hezký večer, povídali jsme si, přišel se na nás podívat srnec (taky spřátelený, zmordoval jim z přátelství břízku, jak si o ni drbal parůžek, tedy - ne včera, už dřív) a pak jsme zahlédli svatojánského broučka metelit se v trávě. Letos to byl už druhý brouček svítícího typu, toho prvního jsme viděli za naší návštěvy v Toskánsku.
Takže nás napadlo se podívat v noci do lesa, kde se svatojánci vyskytují. Vrátili jsme se tedy do Zvole, vyzvedli Irisku a šli se podívat do toho lesa. Irda byla velmi podnikavá, nejdřív vběhla k sousedům a pátrala tam: bylo jasné, po čem. Zatímco jsme nebyli doma, provokoval ji na zahradě kocour a ona ho teď hledala, aby si to s ním vyřídila! Kocour naštěstí někam zalezl.
Vrátili jsme se s nepořízenou. Iris nenašla kocoura, my nenašli žádné broučky.
Jenom to, co jsme našli, bylo mrzuté - Irda v kuchyni orvala dveře na terasu.
Když se tam provokativně promenoval ten mizera kocour.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena