Už mnoho let používám mobil Nokia 6310i. Ljuba se mu posmívá a říká, že je to pádlo, nicméně zatímco ona se trápí se svým moderním véčkem, kde odeslání jedné SMS vyžaduje 8 úkonů (opravdu, nevěřil jsem, vyzkoušel jsem), já můžu esemeskovat třeba poslepu z kapsy. Atd.
Po pravdě řečeno, mám tři tyto mobily. Jeden mi upadl a rozbil se mu displej, koupil jsem si pak v bazaru jiný. Ten mi tuhle upadl a vrazil se mu vypínač do těla přístroje, takže musím mobil zapínat sirkou (nikoli zapálenou, samozřejmě, ale tlakem sirky). No a třetí je záložní, fungl nový starý mobil dovezený přes iBay z Anglie. No a včera jsem dopravil oba porouchané do Rubensovy ulice v Praze do servisu Nokie a v pondělí je budu mít opravené! Zase s nimi budu moci telefonovat za posměchu malověrných.

Ten mobil mi připomíná některé skutečnosti našeho světa. Jsme obětí spiknutí velkých výrobců, kteří nám prodávají ne to, co chceme a potřebujeme, ale to, co oni nám chtějí prodat. Nejsou to jen výrobci mopbilů, kteří tvrdí, že je to výhoda posílat jednu SMS osmi operacemi. Trvalo to desítky let, kdy výrobci automobilů tvrdili, že je to výhoda sedět v autě jako skrčenec. Nejsem věru žádný obr, s mými 183 jsem dnes na chlapa spíš prcek než dlouhán, a přece jsem se u mnoha aut dotýkal hlavou stropu. Trvalo to neuvěřitelných 50 let, než s velkou vítězoslávou výrobci začali zase vyrábět auta s vnitřkem odvozeným od výšky lidské postavy. A tak bych mohl pokračovat výrobek od výrobku.
Zůstanu ale u toho mobilu, který mám v opravě a těším se na ně na oba. Slečna v servisu, když jsem jí řekl, že je to nejlepší mobil kdy vyrobený odpověděla:
"To říkají všichni."
Proč se nevyrábí? Protože by si nikdo nekupoval ty šunty, které nám teď v krámě nabízejí.

Halloween je až dneska, v pátek
A já se divil, proč přišla vichřice! No proto, aby mi zhasla svíčku uvnitř Jack-o´-Lentern! (viz zde), protože jsem ji zapálil o den dřív v domnění, že je Halloween třicátého! Tak nic, dneska svíčku zapálím znovu, třeba už dolik foukat nebude.

Absurdní drama
Výzva pro literární adepty - nechcete pokračovat v následujícím dialogu?
Stalo se toto: Ljuba seřízla palmu, kterou máme v obýváku. Seříznutá část, kdyby se dala do vody, zapustila by kořínky a pak by z ní byla normální pokojová palma, která roste jako blázen nebo jako palma. No a protože už žádnou další palmu nechce, dala ji k popelnici.
Střih.
O hodinu později přijel chlapík od PPL se zimními pneumatikami. Když odcházel, palmu jsem mu nabídl a zazněl tento dialog:
"Mimochodem, nechcete palmu?"
"Ne. Já dostal kotě."
"Kdybyste si tu palmu vzal, kotě by po ní mohlo lézt!"
"My máme už dvě palmy."

No a teď by mohl dialog krásně pokračovat ve stylu absurdního dramatu. Zkusí to někdo a pošle mi výsledek?

Už v 8.44 poslal pan Karel Novotný pokračování:
"A my nemáme žádné kotě."
"To chápu, po čem by lezlo, když nemáte palmu."
"My máme psa."
"Psi po palmách nelezou."
"Proto vám ji nabízím."
"Ale my nemáme tři koťata."
"Ale my máme dva psy a jednu palmu."

Jak snadné je být Podgerem!
Naše Dominika miluje Pata a Mata, bez ophledu na to, že o nich říká, že jsou blbci . Po zkušenostech s montováním poličky (a po zkušenostech s montováním čehokoli v minulosti) jsem došel k úsudku, že státi se Patem a Matem či Podgerem je velmi snadné.

Primární příčina tkví v tom, že jakmile děláte něco poprvé, nemůžete to udělat dobře. Nebo jinak: dobře děláte jen to, co děláte furt. Přinejmenším máte šanci to dělat dobře, abych upřesnil. No a když to děláte poprvé, opíráte se o návod k použití a TEN zpravidla píší blbci.

Čímž se dostávám k meritu věci.

Máme v ložnici police z IKEA, přišroubované ke zdi. No, police jsou těžké, knihy na nich položené též, takže celé je to jaksi problematické. Onehdy jedna ta police se málem utrhla, vyrvaly se jí dva šrouby, naklonila se a knihy se z ní vysypaly do postele, naštěstí ve dne. V sobotu jsme se odhodlali police přimontovat zpět.

Usmysleli jsme si, že šrouby chemicky ukotvíme.
V naší sámošce jsem koupil chemické kotvidlo. V návodu jsem se dočetl, že jde o dvousložkovou věc: že mám na patronu našroubovat nástavec a pak tlačit obsah, až bude mít jednolitou barvu.
Takže našroubovali jsme nástavec, nejdřív z něho tekla vodička, pak takové bílé a mělo to jednolitou barvu. Narval jsem to bílé do prvních dvou děr, přiložil ke zdi konzoli, do toho bílého nacpal šrouby, ty nedržely - a to už Ljuba křičela, abych sebou hodil, jinak v nástavci ta věc ztuhne. Takže jsem konzoli vypodložil knihami, popadl polici, druhou konzoli, Ljuba vytlačila další část té hmoty - a ono to už nebylo bílé leč černé a já pochopil krutou pravdu, že teprve to černé je to dvousložkové a že to bílé je první složka, která nezatrvdne ani za deset let. No nic, když už jsem se dal na vojnu, musím bojovat, narval jsem to černé do zbylých dvou děr, jenže police nešla do první konzole zasunout, takže jsem s tím zápasil, sundal polici, dal do konzole, ta první vypadla a mezitím to dvousložkové svinstvo v dírách zatuhlo.

No a vidíte: dokonalý Podger, či dokonalí Podgerové, Pat a Mat jako když vyšije!

Jak dopadlo pokračování příběhu o palmě
O Halloweenu jsem tu zveřejnil zápis absurdního dialogu a výzvu k pokračování. Rukavici zvedlo pět statečných a zde jsou výsledky jejich tvůrčího úsilí:

Autoři pokračování:
Filip Doležal
Petr Košíček
Markéta Ratajová
Petr Synek
Zora Šimůnková

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena