Naši přátelé Martina a Míla už po mnoho let pořádají vánoční pěší výlety. Zúčastnili jsme se poprvé, seznámili jsme se s nimi teprve letos. Trasa byla jednoduchá: v Jílovém jsme nasedli na vláček motoráček, odjeli do Davle a odtud jsme putovali údolím Zahořanského potoka a pak přes val údolí do Jílového, kde jsme měli obědvat v restauraci U Floriána, hned na náměstí.

Není to dramaticky obtížná trasa, nicméně z náměstí v Jílovém to je na nádraží půlhodinka a pak nahoru tím údolím, no, není to zas tak krátká trasa. Takže jsme byl rád, když jsme prošli Zahořanami a nastoupili na odbočku do cílové stanice.
No jo, ale v půli té odbočky pravil Míla, že se podíváme ještě na vyhlídku. Odbočili jsme tedy a šli na vyhlídku. Když jsme se navyhlíželi, kázal Míla odchod na další vyhlídku. Pak jsme se přiblížili k Jílovému a tam jsme zkoumali kapli s lázněmi v suterénu a zamrzlý rybník.
Zkrátka: oni nás tam čekali v té restauraci v jednu a spoluputovníci, kteří věděli, jak se tam dobře vaří, šli rychle a dostali jsme se na dohled Jílového o hodinu dřív!
Takže Míla si počínal jako Mojžíš, když vodil národ vyvolený čtyřicet let po poušti.
U toho Floriana to bylo skvělé: v patře je vybudovaný rytířský sál, ten pronajímají jen větším společnostem (šlo nás třicet včetně psů) a je to tam věru skvělé.

Přečkali jsme rachejtle
Silvestrovská noc, to je můra pro majitele bázlivého psa. Což není Bart, ten se nebojí ničeho a nevidí důvod, proč by měl v rachejtlích vidět výjimku. Zato Iris se rachejtlí bojí soustavně a důkladně.

Takže silvestrovský večer a noc vypadaly u nás tak, že jsme odpoledne šli spát, probudili se před rachejtlemi a hodinu, dvě jsme hráli na CD tradiční jazz a swing. Pak jsme se přestěhovali k přehravači DVD a nejdřív jsme si pouštěli čínský film Hrdina a pak Cameronovy Pravdivé lži. Kolem to lítalo a bouchalo, avšak Irda si aspoň částečně mohla namlouvat, že to je nějaký "surround" zvukový doprovod. Krom toho jsme jí nasadili Lexaurin, uklidňovací prášky předepsané panem psím doktorem.

Objev této noci: když jsem otevíral šampáňo, polil jsem si kalhoty. A Iris mi je začala olizovat! Tak se ukázalo, že má bublinky ráda. Nalil jsem jí na dlaň a ona bublinky vylemtala. Takže jsme si nakonec připili i s Iriskou. A mysleli i na vás, laskavé a milé čtenáře. Na zdraví všem!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena