Samozřejmě to není moje těžká práce. Nemám těžkou práci. Mám snadnou práci. Sedím na zadku a píšu anebo pobíhám s foťákem a fotím a pak si zase sednu na zadek. Těžkou práci odvádějí například mužové, kteří tady u nás v saťásku ve Zvoli opravují silnici, kterou zprasili před lety jejich předchůdci. Důsledkem dávného zprasení se silnice na mnoha místech propadá. Takže je nutno poškozená místa asfaltu vyříznout, do prohlubní nasypat štěrk, zhutnit a zalít novým asfaltem. V naší ulici je takových míst pět, každé o rozměru středního koberce do obýváku.

Mužové přicházejí v půl osmé ráno a strašně dřou. Ne každý den, proboha! Byli tu včera, tedy ve středu. Tyto řádky píši dnes ve čtvrtek v šest ráno, to tu samozřejmě ještě nejsou, dostaví se, pokud se dostaví, až budu pryč, v rozhlasovém studiu. No a v deset odcházejí na svačinu, pak se ještě kolem poledne objeví a po druhé hodině po nich není ani stopy. V pátek samozřejmě taky ne.

Touto metodou opravili už jednu ulici, začali před měsícem.

Měli by dostat nějaký příplatek nebo bonus, nejspíš... Když tak strašně dřou.

Létá!
Drak létá, ba dokonce létá skvěle. Vyrazili jsme s Dominkou a Ljubou na Dívčí hrady, to je přírodní rezervace nad hlubočepským údolím, začíná tu Prokopské údolí. Vítr foukal , dá se říci, urputně a kostrukce draka dostala opravdu co proto. Myslím, že běžný papírovo - špejlový drak by nevydržel. Tenhle plátýnko - uhlovláknový byl pod tlakem větru chvílemi spláclý a vibroval tak mocně, že to bylo slyšet i na vzdálenost plně rozvinutéí šňůry. Dodo třímala držadlo s provázkem - a já třímal další provázek, který jsem přivázal k jejímu držadlu s provázkem, abych jistil. Obě dámy draka pojmenovaly... i vy byste poznali, že jméno Otakárek nevyšel z mé hlavy.

S názvem se zrodila i lingvistická teorie.
Dominika přišla se jménem Létající Drak, po pravdě tedy Otakárek je nápad Ljuby. Na to Dominka:
"Každý má víc jmen. Děda má jméno Ondřej, Neff a Děda a já jsem Dominika, Dodo a Domča. Takže i drak musí mít víc jmen."
Ano, zdůvodňování nezdůvodnitelného máme v rodu.

Dodo pouští draka, Ljuba přihlíží a já držím jisticí provázek; na spodní fotce je předmětný drak při návratu, kdy vítr ustal a Otakárek se velebně snášel k zemi, neb byl unaven, usoudily dámy.

Nastal D-den
Už několik let se chystáme zrušit na jižní straně našeho pozemku živý plot a nahradit ho plotem zděným, tedy, abych nemlžil, betonovým. Japonská zahrada MÁ MÍT kolem sebe zeď a však taky ji máme na západní a severní straně. Navíc, zeď je bezúdržbová, nic se s ní po dlouhá léta nemusí dělat a dává takový stupeň soukromí jako nic jiného. Jen ta představa, že tu budou lítat zedníci a pošlapou a polámou vše, co pošlapat a polámat lze, bránila realizaci.

Až minulý týden jsme probrali projekt se sousedy. Čekal jsem, že si vezmou rok na rozmyšlenou. Nic takového. Byli pokamžitě pro. Zeď je bezúdržbová, nic se s ní po dlouhá léta nemusí dělat a dává takový stupeň soukromí jako nic jiného, to byla jejich idea.
Následoval telefonát panu Haraštovi, tedy firmě Betonové ploty. A zase, čekal jsem, že pan Harašta spustí litanii s vyústěním "zavolejte v dubnu".
Nic takového. Přijedeme v pondělí, pravil.
Dnes je pondělí, tedy D-den.
Pravda, D-den, ale Harasta boys tu nejsou, ale je brzy. Dejme jim čas. Doufejme že ne do dubna.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena