Iris vyučující
Někdy mě Iris doprovází na semináře o digitální fotografii. Přednáším ve velkém sále, tam je kanape. Udělám Irisce na kanapíčku pelíšek a ona si tam lehne a podřimuje. Pak jdeme ven fotit, ona jde, pózuje, dělá manekýnu. Vrátíme se, pokračuju ve výkladu, Iris leží na kanapi.
Seminář trvá do pěti.
V pět nula pět vstává Iris z kanape a tváří se přísně.
Tak co, ptá se mě její pohled. Neznáš hodiny?

Rozzářená stařecká očička
Že by rozzářená dětská očička? Ta jsou rozzářená leskem PC monitoru a ohněm střelby a výbuchu. Kdežto když do Zvole přijede v sobotu čtyřicet traktorů starých šedesát a více let, to je radosti na Starém Bělidle! Za volantem každého takového veterána sedí muž s obličejem připomínajícím atmosféru rozbalování dárku o Vánocích. Přitom řídit takovou bestii určitě není žádný med. Posilovač řízení? Asistované brzdy? Synchronizovaná převodovka? Copak jste spadli z jahody na znak? Některé ty stroje se musí startovat klikou, jednomu pomohlo jenom roztažení lanem. Smradu jak v hradu, spotřeba enormní, výkon nulový - řekl by si ten traktor nové výroby, který zrovna projížděl kolem. Tady na obrázku máte jednu z perel exhibice, Lanz Bulldog z roku 1938, německý stroj chystaný do války, určený k tahání děl. Ve Wikipedii se dočtete, že šlo o dvoutaktní semi-dieselové motory, obsah 10,9 litrů, schopný spalovat všechno, co teče a hoří, včetně vyjetého oleje. Já se dozvěděl, že ke startování je třeba použít letlampu a startuje se to vyndaným volantem, nastrčeným na hřídel. To je radosti, to je nadšení!

Strýc Podger kuchaří
S tím kuchařením je to značná nadsázka. Kuchařila Ljuba: než jela do práce, upekla mi kuřecí stehýnka (ano, tak mi podstrojuje) a dala vařit brambory. Načež odjela a já si sedl k práci.

Pracuju a pracuju a koukám na hodiny, hele, čas obědu nastal. Jdu dolů a vidím: hrnec s bramborami. To je divný. Napadlo mě, že Ljuba vaří brambory nasucho.
To byl ten moment, kdy se vypařila poslední unce vody a nastal proces, kterému se ve fyzice říká hoření.
Takže jsem hbitě sundal hrnec s bramborami z plotny, vypnul sporák a najednou cililink, volá Ljuba.
"Dej brambory z plotny," radila mi. "Už budou vařený."
Byly vařený, pražený a částeně spálený. Kuře jsem nespálil, jen přismahnul.
Výsledek: zničenej hrnec a propálená díra na kuchyňské lince.
Já to říkal. Vždyť ten chleba se sejrem k obědu je zdravá a chutná strava a tu umím připravit suverénně, po tolika desetiletích cviku.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena