Máme výstavu dvojnásobně zahájenou
Od 6. ledna visí v galerii Svatošova nakladatelství v Budějovické ulici č. 55 v Praze fotky, moje a Ljuby Krbové.
Fotky byly pořízeny loni v létě v Keňi. Tenkrát se tam ještě neděly ty hrozné věci, lidi se chovali jako lidi a zvířata jako zvířata. Teď se to tam trochu v tomto smyslu promíchalo. No a tady je další z mých 9 fotek, které tam vystavuju, chýše rybářských Masajů na ostrově v jezeře Baringo:

No a kdybyste náhodou se chtěli na výstavu podívat, tady je mapa, kde to je.

Vernisáž začala ve 4 hodiny, tedy v 16 hodin. Byla moc fajn, přišla spousta milých lidí - chudák Anna Marie (dcera Ljuby) se dostavila s tlustou učebnicí pod paží, učí se na státnice, nejmladší byla moje vnučka Dominika a nejvíc nohou měla naše Iris (abych se zastavil aspoň u některých "nej"). Pak někteří odešli, autoři zůstalo - a v 6 se dostavili přátelé Honzy Svatoše. A že prej, jak to, že je po vernisáži, vždyť měla být v 6!
Ano, tak tohle dobře zná strýc Podger... Zatím se neví kdo, ale někdo byl strýc Podger a spletl 16 hodin a 6 hodin. Kterého magora napadlo zavést dvanáctkovou soustavu do počítání hodin?
Konec vše napraví, takže jsem já osobně zahájil výstavu znovu v šest večer. Takže je dvojnásobně zahájená a půjdete-li kolem, zaskočte se podívat. Ty fotky jsou na prodej, Ljuba prodala už dvě a já jednu. Ale o tom až příště.

Srandovní hodiny
Hodiny jsem měl vždycky rád, tedy ani ne tolik jejich plynutí (to nemám rád čím dál víc), ale jejich mechanismus. Na svou webovou stránku neff.cz jsem si dneska jedny hezké webo-hodiny pověsil, je na nich link, můžete si taky stáhnout, jaké chcete, mají jich velký výběr. Ale proč jsem s tím začal.

Posledně jsem si tu povzdechl nad komplikacemi, jež vznikají z toho, že hodiny jsou dvanáctkové. Ale ony existují desítkové hodiny, zde je na ně odkaz. Stojí v podstatě pár šupů, dvacet dolarů, ale potíž jev tom, že jsou v Americe, a tudíž by poštovné stálo víc než ty hodiny!
Úžasné na nich je, že absolutně na nich nepoznáte, kolik je hodin. To je určitá nevýhoda. Výhoda je, že čas ukazují v desítkové a dokonce i ve dvojkové soustavě. Však tam taky píší: Ano, jsou to hodiny. Ne, vaše mamča je nedokáže číst. Což je obvyklý macho sexistický úšklebek, protože taťka je nedokáže číst taky. Posuďte sami.

Jako s kozou na ledě
Jednou to přijít muselo, ledovka na silnici, ledovka na chodníku. Mně kloužou dvě nohy, Irisce čtyři! Já sebou zatím nesek, ona bezpočtukrát. Coby tvor přírodní by měla vědět, že se musí NAŠLAPOVAT Z VEJŠKY. Jenže ona se domnívám, že se podklad musí přizpůsobit jejímu cupitání. A končí to pádem.
Dívá se na mne vyčítavě. Asi mi klade za vinu, co se stalo. Já jsem přece ten, kdo dělá procházky, takže co mě to popadlo, že jsem zařídil kluzké procházky?
Jen klid, Irisko. Zařídím tání, zařídím sluníčko, zařídím suché vozovky. Dneska ale budu ještě dál ten prevít, který zařizuje ledovku.
Proč?
Třeba proto, abychom si suchých chodníků víc vážili. Lidi nevnímají stálé dobré, oni vnímají změnu k lepšímu. A na tu si počkáme oba, Irisko, jen co zařídím výhodnější sklon zemské osy. Nevěřila bys, jakou to dá fušku!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena