Posledních 14 dní jsem pobýval v africké Keni na fotoexpedici, pořádané agenturou African Way. Ještě pár dní budu o zážitcích psát, ale nebojte, včas šlápnu na brzdu, abyste si za čtrnáct dní neříkali, jéžiš, ten magor zase votravuje se lvama a vopicema! Takže dnes to bude o tom, jak Masajové rozdělávají oheň, když jim dojdou sirky.

Je k tomu zapotřebí: masajský nůž (něco jako mačeta), dlouhé dřívko, dřevěná kostička a koule z trusu jejich krav (ten trus je jiný, než z našich krav, strukturou je to něco jako koňská kobliha). Masaj položí na zem nůž, pak na čepel vloží kostičku, do důlku na kostičce opře dlouhé dřívko a kvedlá. Za chvilku se objeví dým. Přestane kvedlat, odloží dřívko, z kostičky vysype na čepel trošinku dýmající prášek, ten přesype do koule z trsu, vezme ji do dlaní a fouká do ní. Za chvilku se objeví plamen - netrvá to ani minutu.

Kdysi jsem u Thompson Setona četl o indiánském rozdělávání ohně a taky jsem někde četl, že to je výmysl a není to možné.
Zkuste to. Jenom se ale obávám, že - aby se vám to povedlo - se musíte stát Masajem.

Trik nebo netrik?
Příhoda, o které chci dnes psát, se dá zopakovat kdykoli, pokud byste se náhodou vydali z Nairobi nahoru na sever do oblasti jezera Baringo. Nutně překročíte rovník, a tam to je.

Mají tam ceduli, oznamující, že tahle důležitá čára přetíná silnici právě zde. Kolem jsou nezbytné stánky se suvenýry, kde vám budou nabízet zeměkouličku opásanou rovníkem, ale co je hlavní: ukáží vám tam experiment s Coriolisovou sílou.
Gaspard-Gustave Coriolis žil na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, byl to matematik a fyzik a po něm je pojmenována síla, která mimo jiné je odpovědná za to, že vír ve výlevce se točí po směru hodinových ručiček. Jenže jen u nás, na severní polokouli. Když jsem to letos na jaře zkoumal v Kapském Městě, vír ve výlevce se točil na druhou stranu, proti směru hodinových ručiček.
Tam na silnici u cedule ohlašující rovník vám příslušnice obchodně zdatného kmene Kikujů předvede tento pokus: má misku s dírkou, v misce dřívko. Když Kikujka odejde 10 m na sever od rovníku, naleje do misky vodu a uvolní dírku, aby voda tekla do džbánku pod miskou, dřívko se začne stáčet po směru hodinových ručiček. Týž experiment zopakovaný deset metrů jižně od rovníku stočí dřívko proti směru hodinových ručiček a na rovníku se dřívko nebude hýbat vůbec.
Přál bych Gaspard-Gustavu de Coriolis, aby mohl vstát z mrtvých a na experiment se podívat, s tou výhradou, že by mohl umřít smíchem, takže jeho výlet ze záhrobí by byl kratičký.
Ledaže by mě nějaká autorita přesvědčila, že Coriolisova síla opravdu působí v rozmezí plus mínus deset metrů od rovníku.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena