Na někdejší „woodstockové louce“ (konaly se tam popinové festivaly) trůní vrak auta. Ejhle rozdíl v názoru: Gari s Norou jsou nadšené, já… jak to říct slušně, nejsem nadšený. Tuším, že vrak má nějakou souvislost s „Branným dnem“, který tam byl o víkendu, ale možná je to jenom shoda událostí. Každopádně na krásnou louku vklíněnou mezi krásné lesy nad krásnou řekou někdo prsknul takovou věc.

Pejskové mají všelijaké vlastnosti a dary přírody, estetický cit jim chybí dokonale. Kdyby se to tak aspoň dalo sežrat, nebo kdyby to smrdělo! Pak by jim to bylo k užitku. Takhle je to jenom věc vhodná k očmuchávání a lezení dovnitř.
A pro mne ke vztekání.

Už to víme

Tak opravdu jde o pozůstatek branného dne, je to cvičné auto a teď na něm cvičí pejskové. Až bude odstraněno, bude to jen běhací louka bez branných prvků.

Podzim na dohled

Ještě to nezačalo, ještě se cesty neproměnily na blátivé strouhy. Je docela sucho. Přesto tlapky našich pejsků už nejsou tak čistoskvoucí, jako dosud. U vchodu přibyl tlapkohadr. Ten tu přes léto není – jaksi se předpokládá, že ten prach z tlapek nějak někam opadá sám od sebe.

Ani Gari, ani Nora proti proceduře nenamítají a trpělivě čekají, až jim tlapky otřu. Občas se stane, že se Gari pokusí nějakou tlapku propašovat. Tváří se, že „tahle už byla“. Ba ne, nebyla, Garinko. Mistr počtář nejsem, ale do čtyř počítat umím.
Dokonce i do osmi.
Podzim se blíží a brzy ten tlapkohadr nepostačí. Nastane procedura ve psím sprcháči v garáži.
Na to se netěšíme nikdo.

Dvojí metr

Když někam přijdete a skáče na vás jejich pes a opírá se o vás tlapkami, může vás to naštvat. Mně to zas tak moc nevadí, jsem příliš obkroužen psy na to, aby mě to rozhodilo, nicméně – všimnu si toho a pomyslím si, že je to nezbednost. Protože to naši pejskové nedělají. Dělají ale jistě mnoho jiných věcí, taky nezbedných, které zase nevnímám já a beru je jako samozřejmost.

A to je ten dvojí metr. Konec konců, platí to i mnohem šířeji, zejména pak, pokud jde o děti. Sousedovic kluk je nesnesitelný drzý sígr, kdežto našincův chlapeček je podnikavá, rozvíjející se osobnost.

Teď mě napadá: když ráno vylezu ze sprcháče, přijde Nora a olizuje mi lýtko pravé nohy. Pomáhá mi osušit se. Je mi to milé. Jakpak bych asi vnímal cizího psa? Těžko se to někdy dozvím. Na návštěvách se nesprchuji.