Ještě před vánoci jsme chtěli stihnout na zahradě nějaké úpravy, a zastavil jsem se tedy na skok ve stavebninách. Znáte, jak to v takových stavebninách chodí: plac rozježděný koly náklaďáků, hala, pyramidy cihel a tvárnic a taky domeček s kanceláří. Zastavil jsem tedy autem před domečkem, vběhl dovnitř, vznesl dotaz, slečna mi řekla tak a tak, musíte tam a tam, poděkoval jsem, jel jsem tam a tam, tam mi řekli, musíte zpátky nejdřív zaplatit, což mi slečna neřekla, jel jsem tedy zpátky a před domečkem jsem zjistil, že mi zmizela peněženka.

Auto bylo odemčené, když jsem byl prve v domečku...
Probíhal jsem si, co všechno v peněžence mám. Sto padesát korun a nějaké drobné. Hm... Občanka. Řidičák. Osvědčení o příčetnosti. Platební karty. Ouvej, musí se blokovat. Zdravotní pojišťovna. Propustka tam a vlezenka tam. Ježišmarjá, já strávím půl roku, než tohle dám dohromady...
Jak se to mohlo stát? Někdo musel vyčíhnout ten moment, bleskově otevřít dveře a šrajtofli vyčorovat.
V mysli mi vytanul obraz muže, který se loudavě pohyboval po tom rozježděném placu. Měl montérky, na hlavě zmijovku čepici. Velmi podezřelé! Podíval se na mě jen letmo. Mluvilo z něho temné svědomí. Ruce měl v kapsách. To si ohmatával moji peněženku.
Ten padouch!
V mizerné náladě jsem odjel domů, vše sdělil Ljubě a ta během následující minuty našla paněženku pod sedadlem, tam, kam jsem se pětkrát díval, když jsem ji hledal.

Měl bych tam do těch stavebnin jet, toho chlápka vyhledat a omluvit se mu.
Měl by mě za podezřelého chlapa. Podezřelého, že padl na hlavu.
Což je ostatně pravda, vzhledem k mé nedávné padací příhodě.

Aféra s rýčem
V prosinci zahrada možná už spí, ovšem my s Ljubou coby zahradníci nespíme a pořád něco vymýšlíme a měníme. Takže jsme měli na zahradě dva silné muže, aby přesazovali nějaké stromky, a když zmizeli, ukázalo se, že spolu s nimi zmizel rýč.
Je to superrýč, rolsrojs mezi rýči od firmy Friskars, drahý jak to pověstné prase, ale od doby, kdy jsem ho více méně z dešperátní rozmařilosti koupil, nepřestal jsem ho velebit, protože je to ... zkrátka, superrýč.
Ten náš měl momentálně tu vadu, že byl pryč. Navíc se dostavili další mužové, aby vydláždili pěšinku žulovými kostkami, potřebovali rýč, rýč byl pryč, zkrátka, volal jsem šéfovi těch prvních mužů a on okamžitě, s mnohými omluvami, dopravil rýč k nám, taky Friskars, ale jiný. Jeho osobní rýč.
Ledva odjel, ten náš Friskars jsem objevil v garáži, kam ho ti první mužové pečlivě uklidili.
Další telefonát jejich šéfovi, omluvy. No a teď to hlavní - jde o to rýč vrátit. Už se mi podařilo uložit ho do kufru auta. Vozím ho pět dní sebou. Jsem pevně odhodlaný ho dnes vrátit.
Stejně pevně, jako jsem byl včera, předvčírem, v pátek...
Ale cestička je opravdu pěkně vydlážděná.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena