Proč se na kruháči v Dolních Břežanech nic nedělá
Pokračuji v seriálu, který hned tam neskončí. V Dolních Břežanech předstírá stavební práce evropsky významná firma Strabag, která se může přetrhnout, jakmile jde o soukromou zakázku, kdežto veřejnou zakázku bere na hůl, jak je u nás zvykem. Na snímku dole vidíte výsledek bezmála tří týdnů práce firmy, která operuje po ploše poloviny Evropy!

Copak že se tam stalo?
Inu, už teď je v Břežanech kruháč, šlo o to ho opravit a rozšířit, přičemž se narazilo na původní mostek pod silnicí, která tudy vedla už za krále Holce. Nastalo veliké divení a "oprava dokumentace". Toto divení by nemuselo nastat, kdyby projektanti měli v hlavách jinou hmotu než piliny a řezanku a věnovali problému aspoň setinu zájmu, kterou jinak věnují pití piva a pojídáním utopenců. Muselo by je napadnout, copak se asi dělo s vodou potoka, který záhadně mizí pod kruháčem a objevuje se na druhé straně a končí v nedalekém rybníčku, a asi by si položili otázku, jak předchůdce dnešního kruháče věc řešil, a možná, že by byli tak zvídaví a podívali se na dokumentaci aktuálního kruháče. Místo toho namalovali cosi na papír a když pak vyslali na místo Pepíčka s bagrem, odebrali se na pivo a utopence a Pepíček zabral za rajčáky a začal ječet, pane inženýr, pane inženýr, tady jsou ňáký roury!

Měli bychom všichni žalovat firmu Strabag za neuvěřitelné lajdáctví při přípravě dokumentace, za nekompetenci a lhostejnost. Stavbu zadává "kraj". Kdopak to asi zadal? Byl se na místě samém podívat? Věnoval pozornost problému aspoň ze setiny toho, čemu věnuje pozornost normálně?

Obvykle dobře informované zdroje tvrdí, že tím se stavba prodlouží o další tři až čtyři týdny. To znamená, že lemplové, kteří před tím malovali na papír, budou tři neděle malovat uložení dvou kanalizačních rour.

Bejt to tak soukromý... Kdyby jim tak sedl za zády rozzuřený majitel, kterému by běželo penále. Jenže na soukromé stavbě by se to nestalo.

Mimochodem, za dobu, co se toto děje (neděje) na protější straně silnice vyrůstá první patro chystaného obchoďáku. Neudiví mě, že to ukáčko, co se tady občas opírá o lopatu, bude v závěru stavby chodit na pivo do hotového, ze soukromých peněz stavěného obchodního centra. No a do díry, kterou vidíte, bude to ukáčko z vejšky močit.

Na snímku je jasně vidět, že jde o původní mostek pod silnicí, po které jsem ještě s maminkou jezdíval do Zlatníků pro rašelinu k nám na zahrádku.

Ve čtvrtek bylo Digifórum
Už podesáté se konalo Digifórum v Kongresovém centru v Praze. Je to výstava fotografické techniky plus maratón seminářů plus maratón workshopů v improvizovaných ateliérech. Měl jsem tam pět seminářů a připadám si teď jako vyždímaná houba.

Odjížděl jsem po deváté večer domů na své motorce, více méně jsem se ploužil, a najednou šup, podjel mě zprava v zatáčce nějaký doveda na stařičké jawě a ještě mi zamával. Tak jsme mu taky zamával a jel jsem dál. On nejel rychle, viděl jsem ho pořád před sebou. Dojížděli jsme ke světlům a tam najednou postavil tu motorku na přední kolo! To je mi bujnost!
Ne snad, že bych stavěl já motorku na zadní kolo, ale vcelku to není zas tak velký problém. Jednou jsem viděl chlápka, jak jezdil i na skůtru na zadním kole v běžném provozu na ulici. Ale na přední kolo, to je opravdu kaskadérský kousek a viděl jsme to jen jednou ve skutečnosti, tedy naživo, na kaskadérském setkání v Bechyni. No a ten doveda to udělal na veteránovi jen tak sobě pro radost na ulici.
Doufám, že dojel domů zdravý. Já ano, čehož dokladem jsou tyto řádky

Otázka pupku
Pupek je potvora, musí se hlídat. Držím si váhu v podstatě celý dospělý život. Měřím 183 cm a držím se zásady mé maminky: mužskej má vážit tolik kilo, kolik má nad metr. To by v mém případě bylo 83 kg. Nechávám si pupkovou marži, tedy tři kila navíc - když dosáhnu 86, zahajuju drastická opatření.

Tolik teorie. V praxi to zdaleka není tak rigorózní. Pravda, hlídám pupek a vyhýbám se pupkotvorným pokrmům a nápojům. Nepiju pivo, přestože ho mám rád. Zbožňuju čokoládu, ale nekupuju ji. A koukám, jestli se vejdu do kalhot.

V poslední době Ljuba brblá na téma můj pupek. Pak nastává fáze "bání se vlézt na váhu". Ona totiž blažená je nevědomost! Dokud nevím, že mám nad 86, pak se nemusí nic drastického dělat.
Snažím se brblání neslyšet a jde to ztuha, protože se stupňuje.
Dnes ráno jsem se oblékal, nemohl jsem najít pásek. Nakonec jsem ho našel... a sakra, opravdu ten pupek hodně tísnil. Svěřil jsem se Ljubě.
"Vypadá to blbě," řekl jsem jí. "Už mě opravdu hodně tísní pásek."
"To je tím," pravila, "že ten pásek je můj!"
"Tak to je dobrý!" zaradoval jsem se.
"Ne tak moc," řekla ona. "Já ho nosím na jinou dírku a přes boky."
Vlezl jsem na váhu. Mám 85,2. Takže žádný red alert, ale přece jen budu muset sundat nohu z plynu. Jako první - odbourám polívky. A ty já rád, ty hustý, jako je hrachovka... květáková... chřestová...

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena