O motorkách a o zlatém pravidlu alternativní energetiky
Teď mě napadá, že to co jsem zamýšlel původně jako dvě zmínky má společného jmenovatele - v Dolních Břežanech včera otevřeli prodejnu motorkářského oblečení Dainese a tam jsem viděl vestičku s akumulátorovým vytápěním. Dneska to není nic aktuálního, ale už v září, neřku-li v říjnu, o listopadu nemluvě taková legrácka přijde vhod. A což teprve v prosinci, lednu, únoru a březnu! A tak dál.
Jel jsem včera se do Břežan na tu novou prodejnou se podívat (autem) a zavolala mě redaktorka z MF Dnes a chtěla znát moje názory do ankety, proč se zabíjejí motorkáři. Můj názor je vcelku jednoduchý:
Může za to celková arogance a egoismus řidičů automobilů u nás, plus technická bravura kombinovaná s ježděním na doraz, bez rezervy ze strany mnohých motorkářů. Oni jezdí dobře, jenže nekalkulují s chybou nebo dokonce zlou vůlí řidičů kolem sebe. Zvlášť zhoubné jsou náhlé změny směru, které řidiči odkoukali ze závodů, jenže závodníci jsou vycvičení lidé, kteří s tím počítají a dovedou to zvládnout. Většinou.

Tak takhle nějak jsem to redaktorce říkal (upozornění rozumprdům, kteří se už těší, jak mě vymáchají ve stoce: mám v autě hands free) a dojel jsem v Břežanech na kruháč u zámku a od Zlatníků přijela dodávka, vlítla na kruháč a nedala mi přednost. Jenže já jel s rezervou, takže jsem to zašlajfoval. A v tom to vězí - jízda bez rezervy vede na hřbitov. Netvrdím, že je to stoprocentní jistota. Na silnici neexistuje stoprocentní jistota, že dojedete ve zdraví a pohodě. Nicméně silně se snižuje riziko nehody.

O topení
Večer jsem byl na návštěvě u kamarádů. Domek, na střeše solární ohřev.
Zde odbočím: třebaže zcela odmítám ideologické zelené třeštění a globálně oteplovací šaškárnu, jsem přírodomil od kosti. O solární panely všeho druhu se zajímám už přinejmenším třicet let. A tenkrát před třiceti lety jsem pronikl až k člověku, který se solárními záležitostmi profesně zabýval. A ten mi tenkrát řekl:
"Je to skvělá věc a rozhodně se vyplatí. Pod jednou podmínkou, že si zařízení vyrobíte sám z ukradeného materiálu."
Od té doby v rozumných časových odstupech zkoumám, jak to s těmi panely vypadá. Takže včera - ptám se, jak to funguje.
"Skvěle! Ono to ani nepotřebuje plné slunce. Bere to energii ze světla. I v zimě - na vstupu je 5 stupňů, na výstupu 12 stupňů, a to pak už je na spotřebě elektřiny znát."
No vida, dobrá zpráva. A kolik to stojí, chtěl jsem vědět?
"Čtyři sta tisíc," zněla tichounká odpověď.
Zřejmě tu nebylo dodrženo zlaté pravidlo alternativní energetiky, jak mi ho prozradil tenkrát ten odborník. Vždyť i dotace na šeredné a neúčinné větrníky je vlastně krádež - krádež z veřejných peněz, které by mohly jít na něco užitečného.
Například na dálnice.
Nu, dopsal jsem a půjdu do lesa.

Iris a Sally
Iris taky jde do let, je jí dvanáct, a v poslední době se jí nechce chodit na delší procházky. Ještě nedávno pro ni nebylo třicet kilometrů nic mimořádného a když klusala za kolem (jízdním kolem čili bikem, aby bylo jasno) a častěji před kolem, dvacet kilometrů za hodinu pro ni byla cestovní rychlost. Tohle už je minulost. Na procházku do nedalekého lesa aby ji tahal heverem.

Dohodl jsem se onehdy se sousedy a včera jsme poprvé vyrazili ve třech - já, Iris a Sally. To je mladá veselá retrívřice, velice hodná, jak už retrívři bývají. S Iris se dobře snáší a Iris se snáší s ní. Bezproblémový výlet! Sally byla nejdřív trochu nedůvěřivá. Znala mě jen málo, z návštěv a taky skrz plot. Teď se mnou měla jít do končin pro ni neznámých - šli jsme mnohem dál než je zvyklá. U sousedů totiž mají malého chlapečka a podnikají jen krátké výlety do okolí.
Takže všechno dobře dopadlo, výlet se podařil, nebylo třeba žádných řevů nebo sankcí z mé strany, Iris a Sally se mnou klusaly jako dvě dámy, jedna stará, druhá mladá, a nezasvěcený by nepoznal, která je která.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena