Nikoli na našem obzoru! To naši kamarádi Karel a Hanička dostali od mladých štěňátko mopse, holčičku jménem... a to je zatím poněkud nejasné. Pracovní název má Megie, ale také se o ní hovoří jako o Margot, zatímco Karel vymýšlí všelijaké exotické názvy jako Exekuce a podobně. Pejsánek je to zatím kapesní, velmi čilý. Do svého pelíšku o rozměrech polévkového talíře si už natáhla botu a plyšáka a dovede se zamotat do záclony. Nevyskočí na pohovku a možná, že se jí to nepovede nikdy. Jak jsem ji ale pozoroval, vypadá na velmi spokojeného psíka a náladu by jí nezkazilo ani jméno Exekuce, kdyby při něm mělo zůstat.

Což skoro možná snad určitě nezůstane.

Otázka chlazení

Nora se po návratu z procházky chladí na dlaždičkách v chodbě, právě tak Gari. Nora si lehne na bok, Gari na břicho. Kdyby dámy měly lidskou náturu, mohly by vést učené disputace o chladicí metodologii.

Na boku - to je výhodné proto, že je dlaždičkám exponovaná větší tělesná plocha, a tudíž teplo odchází s ohledem na termodynamický zákon atd. Opáčila by Gari, že na břiše je to výhodnější, neboť...

Nemají lidskou náturu. Jsou to pejskové. Nedebatují o termodynamickém zákonu. Ochladí se a jdou ke svým miskám.

Bojíme se bouřky

Tedy, ono jak kdo, bouřky se bojí Nora, Gari ji prospí a já ji protrpím s Norou, protože Nora se mi přilepí k nohám a klepe se tam. A že to byly bouřky, včera odpoledne! Ta co přišla po třetí hodině, byla s kroupami, ty mlátily do našich veluxových oken a zase mi připomněly, na jakou sílu asi jsou ta okna dimenzovaná. Vzpomněl jsem si i na vojína Ryana a na úvodní záběry filmu zobrazující střely pronikající do vody: jestlipak nám některá ta kroupa trefí rybu do hlavičky? Snad mají ryby tolik rozumu, aby se zašily někam do hloubky? Gari, ta se zašila na kanape, jak řečeno, a Nor ke mně.

Pak jsme šli na procházku, všud se valily potoky, viděl jsem na vlastní oči horotvornou roli vody a po návratu jsem pejsky i sebe osušil.
„Tak vidíš, Norinko, a je po všem, teď už bude klid,“ ujišťoval jsem pejska, zatímco venku svítilo sluníčko.
Svítilo a dosvítilo a přišla druhá bouřka a Nora se zase klepala. Byla to bouřka bez krupobití, nicméně pochybuji, že Nora tak malý rozdíl ocenila. Důvěru jsem ale neztratil, pořád věří, že místo u mých nohou je ve vesmíru to nejbezpečnější.

To bílé jsou kroupy