Čtrnáct dní jsme byli pryč od naší Nory. Starali se o ni střídavě Anna a Věra s Pepíkem a dalmatinem Fanánkem. Starali se dobře, Nora je v kondici, veselá a podnikavá, dnes ráno mi málem sežrala spis o Čtyřech vznešených pravdách, který jsem koupil od buddhistického mnicha v klášteře v Mandalay.

Věra s Pepíkem bydlí v domku v sousedních Černíkách. Fanánek má svůj vchod do domu, průlez krytý z obou stran gumovou plackou. Mockrát jsme se snažili Noru přimět k tomu, aby průlezem vklouzla dovnitř. Nepomohlo ani přemlouvání, ani lákání. Pomohla až odluka. Dle svědectví Věry a Pepíka Nora vlezla dovnitř už první den a prolézání se jí zalíbilo a šmejdila sem a tam a měla radost, jak se to pěkně naučila.

Byla by to složitá psí výchova, kdybychom museli kvůli každé nové dovednosti jezdit do jihovýchodní Asie!

Bílé svinstvo

Padá to teprve den a už toho má člověk plné zuby...
Ale ne, krásné je to a nadávání na sníh a náledí patří k zimním sportům. Někdo má důvodů víc, někdo míň. Tak například tady u nás se vymázl na náledí autobus a lidi museli z Ohrobce do Zvole pěšky. To bylo řečí! Tak jsem to zachytil aspoň mobilem.

Ojedinělý úspěch

Každý zimní den chodím ke krmítku. V plechové krabici od sušenek schraňuju slunečnicová semínka pro ptáčky. Vedle krmítka roste jalovec a keřový javor. Když byla Nora ještě štěně, načapala tu kocoura, jak číhá na sýkorky. Od té doby mě doprovází a svým štěkotem vyhání z houštiny imaginárního kocoura.

Reaguje na šramocení semínek v krabici. Zkouším její pozornost. Naučil jsem se přenášet krabici bez šramotu. Jenže Nora pozná onu krabici a jakmile ji uvidí, startuje jako vojenští stíhači v době studené války.

Dnes ráno se mi podařilo proklouznout. Jak? Vám to prozradit můžu.

Propašoval jsem krabici pod šosem županu.