Takže hned k novince - koncem května tu otevřeli pavilon lachtanů. Sledoval jsem jeho stavbu za těch předchozích návštěv, teď je to hotovo a musím nadšeně volat bravo.

Z dětství si pamatuju původní lachtanárium, tam nahoře na kopci, nedaleko aktuální Indonéské džungle. Byl to bazének, koukalo se do něho shora, jak tam lachtani opisují kruhy, něco jako veverky v kolotoči. Teď mají lachtani obrovskou nádrž, skaliska na která mohou vylézt - jedno takové skalisko ční nad hladinu asi tak metr a zíral jsem, jak lachtan dokáže vyskočit z vody a na skálu se vyhoupne bez viditelné námahy. Diváci mohou sestoupit až do suterénu pod skalami a vidí pod vodou plavající lachtany. Je tedy fakt, že potvory raději plavou tam, kam je diváci ze suterénu nedokouknou, ale třeba se to nějak časem usadí.

Zoologická zahrada je náramná věc. Včera byla plná dětiček, radovaly se tu, hrály si tu a učily se tu.
Zde malý detal:
Chlapeček ve výběhu lemurů se ptal průvodkyně: "Můžeme si dělat poznámky?"
O čem svědčí tahle poznámka?
O tom, že chlapeček je zvyklý na buzeraci a na to, že se nic nesmí a připadá mu nezvyklé, že se v zoologické zahradě smí k opičkám dovnitř výběhu... a dělat si tam poznámky.
Pardon. Lemuři nejsou opice. Jsou to poloopice. I já se tu občas něčemu přiučím. Poloopice proto, že má ksichtík protažený a nikoli placatý jako opice a lidé.

Zápas s komáry
Rozmohli se nám tu komáři. Vylétají po setmění a číhají, kdy půjdeme spát. Dosahují maximální obtěžovací dokonalosti. Dokonce jsem dnes v noci nabyl dojmu, že se mi jenom zdá o komárech, protože v bdělém stavu, když jsem měl otevřené oči, po komárovi ani slechu. Ledva jsem oči zavřel a propadl se do spánku, už tu byl a probudil mě.
Pozoruje, zdali mám zavřené oči? Tenhle pokus se bude těžko dělat, protože jakmile zavřu oči, usnu a bude po pokusu.
Spíš budu postupovat podle zásady nás zachrání jen čistá chemie a koupím antikomáří smrádek. A prohlídnu, kde je na zahradě stojatá voda. Už mám dva tipy, takže o víkendu bude o zábavu postaráno.

Bestie komár je zmlsaný a vybíravý. Nejvíc má spadeno na vrchní část ucha. Ale jak se mi dostal na holeň, když mám pyžamo a na sobě deku, jak se tam proplížil, to fakt nechápu.
Bude to nějaká plazivá varianta komára, komár plíživec, mixnutý krtkem.

Murphyho zákon aplikovaný na Irdu
Mohlo mě to napadnout hned, že to tak dopadne... Ljuba včera natírala válečkem zeď. Má na to vaničku, do ní se naleje barva a váleček se do toho namáčí.
Pozemek má 800 metrů čtverečních. Samozřejmě Iris musela zabrousit do těsné blízkosti vaničky.
Voláme:
"Irdo, nelez tam. Iris, jdi od toho! Iris!"
Úměrně míře naléhavosti v hlase se Iris přibližuje k vaničce. Na zařvání "Iris!" reaguje poskokem - a doskokem na hranu vaničky, ta se vymrští, obsah chrstá na Irdu, Irda prchá do bezpečí, kam, no samozřejmě míří k otevřeným dveřím domu a dovnitř, do obýváku, přes koberec, na pelíšek, kde bude v klidu.

Ljuba bleskově vystartovala a dopadla obílenou Iris ještě v předsíni, kde je dlažba. Všechna čest, já neměl ani tu nulovou zásluhu na jejím dopadení.
Takže se ujmu role kronikáře.
A ten Murphyho zákon? Ono jich je mnoho a některé jdou proti sobě.
Když se něco může podělat, podělá se to, to je ten nejstarší, klasický.
Nikdy to nedopadne tak blbě, jak by mohlo, to je ten optimistický.
Resumé kronikářovo: obílená Iris nedoběhla na koberec. Oba zákony platí.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena