Do Brna jsem si GPS nevzal, protože v Brně jsem bloudil už tolikrát, že se v něm vyznám. Takže když mě pozvali na autogramiádu do Dobrovského knihkupectví, nevzal jsem si ji. Na dotaz, kde ono knihkupectví je, sdělili, že u kostela, a to je jasné, to já vím, přece u toho červeného kostela a tam trefím.
Potíž je v tom, že knihkupectví je u bílého kostela. Tam taky trefím, ovšem, zaparkoval jsem u červeného kostela, zatelefonoval, vysvětlili mi omyl, takže jsem přešel kousek od červeného kostela k bílému, došel do knihhkupectví, tam podepsal pět knížek a pět sběratelských kartiček a mile jsem se rozloučil a šel jsem zpátky k autu, abych nastoupil další dvousetkilometrovou cestu po dálnici smrti domů.
No jo, ale mezitím se smráklo a všechno vypadalo jinak... Zkrátka, to auto jsem hledal 40 minut, než jsme ho nalezl!
Kdybych tak měl GPS -a teď nastává to dilema.
Kdybych ji měl, mohl bych si prohlédnout tu šílenou trasu myši v labyrintu, kudy jsem se motal. Ovšem kdybych ji měl, nemotal bych se. Ledaže bych zapomněl si dát místo parkování do paměti. Ovšem kdybych ji měl, řekl bych si o adresu knihkupectví a mohl jsem zaparkovat v baráku na dvoře, jako to udělal kolega Roman Pihan, který tam měl autogramiádu taky.
Řešení?
Nejezdit nikam na autogramiády.

Debata s Hobbitem

Ave Astone,

s tou farmářkou je to celé trochu zamotanější. Je smutné, že teď všechna média píšou, že vytrvalá bába bránila svých 10 ha a dostala 250, vypadá to nefér. Přitom celé to je úplně jinak. Ona hospodařila na 250 ha a chtěla v tom pokračovat, klidně někde jinde, její požadavek byl stejná rozloha, stejně podmínky, stát, protože na tohle neměl proces, nabídl jen peníze a pak přestal komunikovat a pak začal vyhrožovat. Nakonec rozprodala svou půdu ekologickým aktivistům, čímž výrazně státu ztížila pozici - k tomuhle ale byla donucena.

Vřele doporučují k tvé pozornosti tento 6 let starý, krásně napsaný, článek Rebelové z donucení - aspoň zjistíš, jak to celé bylo a pochopíš, jestli dostat možnost fungovat tak jako doposud po 15 letech nervů a vleklých sporu je málo nebo moc...

Tu paní vůbec neznám, jen sleduji se zájmem tuto kauzu, kde státní impotence narazila na vytrvalost jednoho slušného člověka. Celou kauzou rovněž jako nitka prochází snaha státu tuto paní očernit a znemožnit v očích veřejnosti myslím, že dnešním PR se jim to dokonale podařilo a Hyeny to bohužel sežraly i s navijákem...

Hobbit

Opověď:

Ave Hobbite, já to zas tak dalece nesežral, však jsem taky napsal, že paní Havránková správně činila. Shodou okolností jsem o případu informován a je to ještě horší, než říkáš: ona si dokonce sehnala člověka, který chtěl půdu s ní vyměnit - k její spokojenosti - a on že by pak inkasoval peníze od státu, ale kterási zastydlá soudružka na ouřadě v Hradci to zmázla a tím to všechno vzniklo. O impotenci státu v tomto případě není nejmenších pochyb.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena