BEST OF HYENA: Ještě o Dodo
K tomu podotýká náš čtenář pan Jan Baštecký:
"Komparativní počítání" je velmi stará a účinná metoda. Počet zářezů na klacku odpovídá počtu ovcí ve stádě. Počet čárek na papírku odpovídá počtu piv, atd ... Naplnění došla i v moderní době, kdy je základem moderních matematických teorií a konstrukcí. Umožňuje totiž počítat i některé nekonečně velké množiny. Stačí mezi dvěma množinami najít vzájemně jednoznačné přiřazení a je to! Klasický příklad je že kladných sudých čísel je stejně jako všech přirozených čísel. Pokud totiž k libovolnému přirozenému číslu přiřadím jeho dvojnásobek, tak dostanu sudé číslo. A naopak, ke každému sudému číslu najdu (vydělením dvěma) odpovídající přirozené číslo. Takže obě množiny musí mít stejně prvků ...
Jistě! Mě ovšem na Dodinčině komparování zaujalo to fyzické přiřazení kuličky k fixovanému prstu.
Z jiného soudku. Ljuba mi vyprávěla jednu epizodku z procházky s Dodo. Šli jsme, ony dvě šly napřed a já asi dvacet metrů pozadu a vyřizoval nějaký telefonát. Na to Dominka se ohlédla a pravila:
"To je Ondřej Neff, pořád telefonující. Ty jsi Ljuba Krbová a já Dominika Neffová, pořád povídající." Svatá pravda! Pořád povídající, to Dodo bezesporu je. Však ono i na ten telefén dojde...
Na výletě do Norimberka
Tři hodiny od baráku k baráku, tak blízko je Norimberk... Udělali jsme si tam s Ljubou předvánoční výlet. Našinec má ten Norimberk pořád ještě zošklivený historickými reminiscencemi. Je tu v Bavorsku už tisíc let a holt tu kdysi strašil jeden zločinec a jeho spoluviníci tu pak byli odsouzeni a posléze pověšeni... po tom všem nezůstala ani stopa. Zachovalo se tu úžasné středověké město obklopené hradbami, na nejvyšším místě je hrad, spíš hrádek, třebaže se pyšní přízviskem císařský. Uprostřed je předvánoční trh, prakticky stejný, jako je v Praze na Staroměstském náměstí. Ve stáncích se tu prodává svařené víno, všelijaké delikatesy, ozdoby na vánoční stromečky a...
Objevil jsem tu stánek s plechovými hračkami, tedy replikami starých plechových autíček a letadýlek. Měli tu u závoďáky Schuco. Kdysi jsem po dlouhém pátrání objevil a získal mercedesa, o něco později auto-union, ten předválečný, s motorem vzadu. Vše na klíček, tedy na péro a s diferenciálem. No a pak jsem před lety v jednom krámku v Londýně objevil bugatku, tedy třetí do legendární předválečné trojice závodních rivalů. Jenže byla červená. Majitel krámku se mi tenkrát moc omlouval a chápal moje roztrpčení nad červenou závodní bugatkou. Nekoupil jsem ji.
A tady měli všechno možné, jenom tu bugatku Schuco ne. Ani červenou, natož pak modrou, jak má řádná závodní bugatka vypadat.
To byl jediný stín nad jinak veleúspěšném výletu. Posílám pohlednici - foceno mnou, ono to tak tam opravdu vypadalo. Asi hodinu, pak se zatáhlo a bylo jako obvykle, tedy hnusně.
A je to
Vždycky se podivuju, když už je po všem. Tak dlouho jsem se odhodlával, tak dlouho odkládal, až nakonec...
Zkrátka, šlo tentokrát o palce na nohou. Ten levý jsem si zhyndroval v Tibetu - nějak se mi smrskla bota nebo vyrostla noha (nebo jsem si blbě koupil boty, to je ta třetí, nejméně pravděpodobná možnost), zkrátka, tlačil mě v botě palec a drobet mi z toho zčernal nehet a teď, po dlouhé době, začal odchlípávat. Nebudu popisovat dál pro případ, že toto čtete při jídle.
Druhý palec byl taky zrasovaný, zarůstal mi nehet do stran, takže... Nebudu pokračovat pro případ, že toto čtete při jídle.
Nakonec jsem se tedy - včera - odhodlal na pedikuru. Ujala se mě trpělivá Vietnamka, asijská to žena, navyklá na mužská šovinistická příkoří. Nezvolala "ó, takhle zrasované hnáty jsem ještě neviděla, tímto odmítám se zabývat, vy dobytku!" Odchlíplý nehet odstranila, zarostlý nehet osvobodila, neomdlela, nevysmála se mi, mnohaměsíční trýzeň skončila a já skotačivě odběhl... vstříc novému otlačení a zmasakrování nehtů v budoucnosti.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena
