Bylo to jednoduché. Vyšel jsem s Iriskou před barák a najednou bum, a už jsem ležel. Řachnul jsem se do hlavy a pak jsem vstal a šel jsem dál. Prošli jsme se, vrátili jsme se domů a já pracoval.
Asi za hodinu zvonek u dveří. Sousedka: starala se, jestli žiju a jestli jsem v pořádku. Hodná sousedka! Ujistil jsem ji, že je všechno OK. Ona že přišla, protože ví, že jsem sám doma - Ljuba byla s Aničkou na víkendu v jižních Čechách a měly se vrátit v poledne.
Pak se Ljuba vrátila, ohledala bouli na hlavě, přidala očekávané komentáře typu "jen vytáhnu paty" a "tebe spustit z dohledu". Odpoledne jsme šli na procházku společně a potkali tu hodnou sousedku. Já to bral všechno jako velký humor. Jenže sousedka to viděla jinak:
"No, vy jste upad a zůstal ležet. Pak jste se posadil a zase jste padl. Tak jsme vás s přítelem zvedali a vy jste opakoval, že jste v pořádku a motal jste se."
A safra!
No, následovala kozultace s lékařem a že prý se mám zkoumat a kdyby něco, tak hned do nemocnice. Večer mi už nic nebylo a dnes ráno se cítím úplně fit. Jenom mě bolí za krkem, asi od té šlehy.
Zatracené náledí! Kdy začne to globální oteplování?

Hlava funguje
Takže vše je v pořádku, pád na hlavu jsem přežil, mám jen vzadu několik apartních odřeninek. Myslím na to, co vídám ve filmu, jak někdo přežije pád z mrakodrapu, cestou ho zlouni zmlátí lešenářskou trubkou a on se oklepe a dál koná hrdinské skutky. Takový pád na hlavu člověku připomene, a) že neštěstí se neanoncuje dopřed a může se stát kdykoli a kdekoli, mně se to stalo na cestě s pejskem před barákem, b) člověk je pytlík vody a pár příměsí a je tudíž nesmírně zranitelný.
Takže se opatrujte, kupte si NOVÉ zimní pneumatiky a nepadejte na hlavu.

Drzá osoba
Připomenu, že jsem tento týden sebou seknul na náledí a utržil jsem bouli na hlavě. Mé okolí projevilo účast, děkuji za ni, i od protinožců se lidé ozývali, jestli jsem v pořádku, jsem v pořádku.
Předvánoční idyla nastolena, Ljuba instalovala adventní věnec na jídelní stůl a abych i já přispěl k pohodě, opravil jsem stojací lampu - ta nesvítila nejmíň půl roku.
Pravda, za cenu menších ztrát, dostal jsem elektrickou prdu. Malou, ale drobátko mi ožehla prstík. Zpráva o této drobné podgerovině se donesla i ke sluchu Anny Marie.
Večer Ljuba s dcerou hovořila telefonicky a Anna se vyptávala, jak se máme a co děláme.
"Máme se dobře," pravila Ljuba. "Sedíme u krbíku a povídáme si."
"Aha," na to ta drzá osoba. "Neffí podpaluje dům!"

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena