Jak jsem dělal zlého muže
Byl k tomu vcelku důvod, dělat zlého muže. Sedím takhle včera večer na terásce a čtu si knihu o alchymii (píšu o tom povídku), načež mě volá Ljuba u velkého rozčilení. Měla těžký den, strávila deset hodin v různých studiích a chtěla si odpočinout v soláriu. Zaplatí dvě kilča, vleze do té bedny, zaklapne, a najednou, kde se vzala tu se vzala, vosa velká jak znojemská okurka a bodla ji do ruky. Takže vylezla, oblékla se a běžela do recepce.
"Ten chlap to neřešil! Jemu to bylo fuk! On tam tu vosu nechal! A nevrátil mi peníze!"
To mě samozřejmě naprdlo. Ljuba jela k doktorovi si nechat píchnout kalciovku, protože je alergik a já se přesunul k počítači, abych našel číslo na majitele solárka. Což se po chvilce podařilo, dovolal jsem se ho a začal dělat toho zlého muže. On se všelijak kroutil a slíbil, že za hodinku zavolá.
"Vyřiďte své paní, pane Krba, že to všechno vyřídím."
Ljuba se vrátila, vše jsem jí vyprávěl, i to, jak jsem byl pasován na pana Krbu. načež ten člověk nezavolal.
Takže jsem zase volal já, už superzlý muž.
"Dej mi ho," pravila Ljuba. A začala s ním vlídně švitořit, oni se snad přes tu vosu skamarádili! Ale budiž, je to strategie kooperace, coby životní optimista bych s tím měl souhlasit: vlídnost je energeticky i výsledkově efektivnější než konflikt.
Teď už nezbývá, než o tom přesvědčit vosy navštěvující solária.

Šílenství zvané seriál
Ljuba hraje dělnici Aničku v seriálu Ulice. Jeden její spoluhráč je Saša Minajev, ruský herec, který tam hraje chlapíka nešťastně zamilovaného do řečené Aničky. Tento Saša vyprávěl Ljubě tuto story:
Stál onehdy na trefýži tramvaje a pokukovaly po něm dvě paní. A slyšel:
"Já mu to povím."
"Neblázni, nedělej to."
"Ale co! Povím. Proč bych nepověděla?"
Načež se žena osmělila a šla k Sašovi a povídá:
"Nic si z toho nedělejte, že vás Anička nechce. Vidíte támhleten barák přes ulici? To je pekárna. Pracuje tam spousta hezkejch hodnejch děvčat. Jestli chcete, seznámím vás!"

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena