Dopadlo to výborně, jsem jen trochu...
Dopadlo to výborně, jsem jen trochu v šoku, zpívá se ve známé písničce. Takže: včera jsme u nás ve Zvoli s Ljubou promítali ve školce fotky z Afriky. Dopadlo to opravdu výborně, přišla spousta lidí, nenechali se odradit sněhovou vánicí, která s vyprávěním o Africe docela legračně kontrastovala, zkrátka, byl to vydařený večer. A nemusel být, a z toho ten šok.
Přišli jsme tam o půl hodiny dřív, abychom vše připravili. Vyhlídl jsme si pěkný stoleček, abych na něj položil datový projektor. OK, stoleček umístěn, projektor položen, načež jsem projektor vzal do rukou, přesněji, položil jsem na něj ruce, abych mu upravil polohu, když najednou se deska stolu pohnula dopředu. Překvapilo mě to, protože jsem si nevšiml, že by ten stoleček měl kolečka.
Neměl kolečka. On se celý rozpadl na prvočinitele a ten projektor mi zůstal v ruce.
Dovedete si představit na tu šou, která by nastala, kdyby se tohle stalo uprostřed promítání?
Je fakt, že pokud by toto nastalo, lidem by večer utkvěl v paměti pevněji. A ve Zvoli by se neříkalo "dopadl jak sedláci Chlumce". Říkalo by, že něco dopadlo „jako když Krbová s Neffem promítají Afriku".

Opět reklamace
V úterý jsem tu popisoval příhodu s nákupem osvětlení do zahrady a vyprávěl jsem o tom, jaký problém nastal, když se ukázalo, že ze všech škatulí s lampičkou někdo ukradl přiloženou žárovku a že se nelze dovolat spravedlnosti: vykradené zboží si koupit nechcete a obchod vám nedá žárovku, protože je to zboží jako každé jiné a oni vám nemohou nic dát zadarmo. Včera jsem měl další variantu na stejné téma.
Usmyslel jsem si, že si k osvětlení přikoupím dálku. To proto, abych nemusel do sněhu na zahradě a zapínat a vypínat, to se k jednadvacátému století jaksi nehodí. Takže jsem si koupil dálkově ovládanou vložku do zásuvky: má v sobě rádijko a vy to zapnete nebo vypnete na vzdálenost od půl do třiceti metrů. Skvělá věc.
Dálkový ovladač má v sobě dvanáctivoltovou baterku. a je obsažena v dodávce. Nikdo ji neukrad, přesvědčil jsem se, že baterka v ovladači skutečně je. Když jsem přišel domů a chtěl tu věc vyzkoušet, zjistil jsem, že baterie je vybitá. Takže zpátky do kšeftu. Náhradní baterku měli, stojí 39 korun. Vím, že nejlepší by bylo ukrást ji, jenže nekradu. Tak jsem ji vzal a šel jsem za prodavačem.
Neudělal jsem mu radost. Proměřil původní baterku, byla mrtvá. Ze svého šuplete postupně vylovil pět dvanáctivoltových baterek. Žádná nejevila známku života. Volal do oddělení reklamací. Tam to nikdo nebral. Takže nakonec mi tam do ovladače vrazil tu baterku, kterou jsem našel v regálu a řekl mi, abych došel do oddělení reklamací a řekl jim to.
Mohl jsem se sebrat a jít domů. Neudělal jsem to. Místo toho jsem vystál frontu v oddělení reklamací a řekl jim to.
"Co mi to povídáte?" pravila paní reklamační. "Nás to nezajímá!"
Kdybych baterku ukrad, výsledek by byl stejný. Jenom pocit by byl jiný: měl bych pocit, že jsem zloděj. Takhle mám pocit příjemně prožité absurdity. A pak že se poctivost nevyplácí!

Dopsal jsem román
Tak rychle mi to ještě nikdy nešlo - román Celebrity jsem začal psát 1.10 a dokončil jsme ho 28.11, čili za necelé dva měsíce. Na přelomu října a listopadu jsem měl výpadek, takže summa sumárum mi to šlo opravdu dobře od ruky. Teď si dám týden pauzu (budu redigovat povídku Gladiator Instant pro antologii povídek o cestování časem, kterou dává dohromady Vlado Ríša pro Mladou frontu) a pak se do Celebrit pustím znovu a budu je pucovat a oprašovat a čančat -- dokud si neřeknu "dost", neboť "nedovedu lépěji". Je to věru podivná činnost, tohle spisování. Peníze úměrné námaze to nenese, slávy se dočkati nelze, je to ale obrovská výzva: zapsat příběh o tak velkém rozměru. Přinejmenším tak to beru já. Nikdy jsem nehorolezil, ale představuji si, že i šplhání na velehory znamenají takovou výzvu.
Jaksi souběžně jsem psal nějaké stati o technice psaní - jsou k vidění na mé webové stránce NEFF.CZ. Je tam šest dílů toho seriálu. Teď, když jsem dopsal román, přemýšlím, jestli jsem schopen napsat sedmé pokračování o tom "jak se správně píše román". Vím, že to nedokážu - každá ta velehora je jiná a pochybuji, že existuje nějaký univerzálně platný recept, jak ji zdolat. Tyhle Celebrity jsem měl více méně v hlavě od samého začátku, věděl jsem, jaký budou mít vývoj a jak skončí. A skutečně jsem tu kostru dodržel. Nicméně i tak se mi na konci vykulily motivy, které jsem neměl na začátku, takže to bude jeden z hlavních úkolů té konečné úpravy - sladit závěr se začátkem. Ale to bude až přespříští týden.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena