Nora ožívá večer. Má za sebou tři procházky, to páčí pro ni jistě nějakých deset kilometrů, pro člověka přes sedm, to máme změřené. Unavená? Vůbec ne. Vyžaduje aktivitu, nejraději má kopací míč s dvěma lany za protilehlých pólech. Ten ráda honí, vrčí na něj a občas ho přenáší z místa na místo. Spíš vyžaduje, abychom do něj kopali a z místa na místo ho přepravovali místo ní. Kde jsou ty časy, kdy se neodvažovala jít za dům! Tedy, nejsou tak daleko ty časy, přivezli jsme si ji naknap před dvěma měsíci. Dnes rotuje kolem domu a někdy se zdá, že je na dvou místech naráz. Vidíte ji stát tady a otočíte se a ona stojí na druhé straně zahrady. Je to jedna a táž Nora.

Ráno je to jiná Nora. Leží v pelechu a spí. Když nespí, protahuje se a vrní. Mátožně vstává a nejraději by se do pelechu vrátila. Naštěstí má pelechy celkem čtyři. V ložnici, to je noční. Pak pod mým pracovním stolem, pak dole pod jídelním stolem a ještě v obýváku, kde má pozorovatelnu na svém dedikovaném křesle. Rozvážně migruje od jednoho pelechu k druhému a dělá velké pauzy.
Sbírá síly k večerní aktivitě dámy velkého, tedy nočního světa.

Ukaž, zrcadlo, kdo je nekrásnější?

Vzhůru na most

V sobotu mi Nora asistovala při fotografickém semináři Dílny u Skryjských jezírek. To je krásný kus přírody, přírodní rezervace na horním toku Berounky a jednou za rok tam s Dílnou jezdím fotit, zpravidla v tuhle dobu, kdy začíná zlaté období lesa.

Berounka tam má podobu potoka a na jednom místě se přehoupne přes skálu (skalku) a udělá vodopád (vodopádek) a pod ním vznikne jezero (jezírko). Není to žádná Amazonka nebo Ganga, ta naše Berounka, ale hezké to tam je.

Noře se tam líbilo, figurovala fotografům, podařilo se jí neshodit ani jeden stativ a mimořádně ji nadchlo jezírko. Odvážila se do něho vlézt aspoň na kraj a byla tak rozumná a opatrná, že se nenechala strhnout příkladem jednoho labradora, který do jezírka vletěl pln labradořího nadšení a pak na břehu vystavil přítomné fotoaparáty zkoušce odolnosti proti létajícím kapkám.

Je to tam značně romantické a Nora se tam párkrát dostala do prekérní situace. Jednu vidíte na obrázku, snažila se vyšplhat na mostek vedoucí přes Berounku. Zachoval jsem se podle zásady "Nejdřív foť, pak zachraňuj". Pejskovi jsem pomohl, nahoru se dostal a bude mít jednou památku na doby, kdy tam ještě nedokázal vyskočit.

Jen nevím, jestli dokáže tu památku ocenit.

Nora for president

Není sporu o tom, že Nora působí na první pohled inteligentně, seriózně, vzdělaně a po všech stránkách důvěryhodně. Má senátorské vzezření. Proč ji nepřipravit na politickou kariéru? K tomu potřebuje oficiální fotografii, aby byla na známkách (Fifinka už tam je, proč by nebyla Nora) a na portrétech ve školních třídách.

Takže jsme včera pořizovali oficiální portrét. Osobnosti se nerady nechávají fotit na oficiálno, dokonce to paří k jejich buranským zvyklostem (u nás), že fotografovi dají minutu a signalizují mu, že nehodlají spolupracovat a že mu dělají milost. Nora spolupracovala.

Zatímco Ljuba fotila, troubil jsem na zahradní konev jako na lesní roh. Bylo to troubení jelena v říji a Noru velmi zajímalo. Budu to ale cvičit a nakonec se naučím na konev zatroubit Pitná voda. To je nezbytné, když hlava státu vstupuje do Španělského sálu, aby složila přísahu.

Povládne moudře a spravedlivě

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena