Takže spolehlivé předpovědi o vánocích na blátě zůstanou zřejmě nenaplněny činem, sníh se sype a sype. My tady sypeme ptáčkům do krmítka, zájemců je víc než dost. Má to i své stinné stránky, vyskytl se zájemce o naše zájemce: včera odpoledne přiletěl snad jestřáb. Jeden žluťoučký zvonek ve snaze uprchnout narazil na okno a zabil se, druhého ten dravec chytil a zůstala po něm jen peříčka a drobet krve. Taky chce žít, taky má hlad. Jeden takový sedává na nejvyšší větévce stromu u silnice bezi Ohrobcem a Březovou. Sedí a vyhlíží, copak tam asi může vidět? Myši jsou zalezlé ve svých chodbičkách hluboko pod sněhem.

Včera večer při návratu domů jsem viděl na silnici nad Vraným srnku. Těch tu bývalo v lese spousta, v posledních dvou letech zmizely. Možná je pro svou zvrhlou zábavu vystříleli vrazi zvířat. Mimochodem, je komické, když se vrazi zvířat odvolávají na to, že "srnčí ničí les". Přijďte se podívat na plundrování lesa u nás ve Zvoli, tady řetězovky hučí od rána do veřera... a pak se podívejte na to, kolik nových stromků je vysázeno a v jakém stavu ty školky jsou. Pak se zájmem vyslechnete přednášku o srnčí, které ničí les.

Sněží
Tedy, včera nesněžilo a dnes také ne. Vcelku se ale dá prohlásit, že sněží hodně. Když to začalo, proházel jsem cestu k brance a cestu ke stání pro auto a cestu do zahrady v plné jejich šíři. Potom za brankou jsem proházel východ na ulici a vyčistil chodník taktéž po celé jeho šíři. Toto jsem dělal několikrát denně, hrábla se chápala i Ljuba, když bylo třeba.

No ale jak den po dni jde a sněží znovu a znovu, hromady narůstají a cestičky se zužují. Jedna zmizela, ta do zahrady, už jsme ji neobnovili. Vznikají námrazy a ledové valy.

Prohráváme ten boj, o tom není pochyb, nedaří se udržet linie bezsněžného sucha. I upravené kousky cesty jsou ledem a sněhem zasaženy. Je nastavena jakási kompromisní hranice příměří. Mohl bych samozřejmě nasadit nedovolenou zbraň, totiž sůl. Bylo by to nefér a nesportovní.

Jsem zvědav, jak se na sportovnost a nesportovnost začnu dívat, až sebou poprvé na tom kontaminovaném chodníku seknu.

Jak Ljuba zachránila situaci
Asi to není správné, ale je to tak, že u nás vyletí pojistky venku, v taklovém tom domečku s elektroměrem, kdykoli v domě praskne žárovka. Udělá to lup a zhasne světlo v celém domě a s ním samozřejmě vše ostatní, elektrický kotel a chcípne mi počítač. Obstaral jsem si zálohovací zdroj a ten bohatě vydrží počítač živit do té doby, než najdu kličku na otevření dvířek a dojdu k domečku, otevřu plechová dvířka a jistič nahodím.

Potíž nastala o víkendu, kdy jindy. Jistič začal vyskakovat sám od sebe, samozřejmě to začalo v noci, když venku bylo mínus deset, a pak v intervalech dvou hodin.

Zavolal jsem na poruchy ČEZ a kupodivu: dovolal jsem se a pan Porucha přijel, prozkoumal celou věc a sdělil mi, že sorry, že to musí být někde v domě a odjel.

Jak jsem to řešil já: Zuřil jsem, nadával jsem a když emoce přešly, dostal jsem nápad, že bych ten jistič podšprajcoval dřívkem, aby nepadal.
Jak to řešila Ljuba: Přemejšlela a dala si poruchu dohoromady s jinou poruchou, že totiž v patře, když v jedné zásuvce zapne žehličku, vyhodí to pojistky, a co když se ta porucha nějak rozšířila a vyvolává to padání jističe na baráku?

Coby výkonný orgán jsem tedy vypnul pojistku "zásuvky v patře" a vida, od té doby nám nezhasla elektrika.
Což tady po pravdě a pokorně vypisuji až na věky věků amen.

Předčasně jsem jásal
Včera jsem se tu radoval a částečně i chvástal, jak jsme zachránili situaci: vypadávaly nám jističe venku na ulici a Ljuba si vzpomněla, že máme v domě jednu podezřelou elektrickou zásuvku; odpojil jsem tedy zásuvkový okruh v onom pokoji et voilá, vše zase svítilo... až do včerejší noci, kdy světlo zhaslo a když jsem jističe nahodil, okamžitě spadly znovu. Tentokrát jsem odpojil další okruh, který se mi nezdál, totiž ten, který vede k vodárně a pohonu brány. Elektrika se vrátila, ale ne stoprocentně. Zásuvky sice jdou - jinak bych nemohl psát tuto depeši, ale světlo je jen na jednu fázi. Budeme volat o pomoc pana elektrikáře.

Balada o sněhulákovi
Dodo včera účinkovala na vánoční besídce její mateřské školky. O víkendu ji Ljuba cvičila ve scénickém projevu. Měla recitovat tuto baladickou báseň:

Ošívá se sněhulák
chlouba naší ulice.
Na hlavě mu sedí pták
jako teplá čepice!

Trénink se vyplatil, Dodo odrecitovala báseň a ovace byly, jak jinak, ohromující.
Vše tedy dopadlo výborně, jen jsme s Ljubou konstatovali, že jsme nadosmrti poznamenáni: balada o sněhulákovi už nikdy nezmizí z našich mozkových závitů. To jako si můj otec stěžoval, že někdy v deseti letech viděl film, který se jmenoval Tih minh.
"Taková kravina!" hněval se. "Do smrti si budu pamatovat Tih minh."
No a vidíte. On to aspoň viděl. Já to neviděl a navíc si taky do smrti budu pamatovat Tih minh.
A ošívajícího se sněhuláka.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena