Ode dneška jsem zvolský občan
Je to zase jeden přelomový den - dnes mi na obecním úřadě ustříhli růžek z občanky a dali mi dodatek k OP, papírek s potvrzením, že jsem trvale hlášen ve Zvoli. No a ve středu půjdu do Vraného kvůli zřízení nové občanky. Už tedy nejsem Pražan, jak jsem byl dvaašedesát let. Jak se cítím? Normálně. Občanka je blbost, podstatné je, že mám rád Prahu a mám rád i Zvoli. No a protože tu bydlím, tak si myslím, že bych sem měl formálně patřit, c´est tout.

Ještě k "podgerovské příhodě"
Psal jsem tu, jak jsem posledně přijel na motorce na seminář a zjistil jsme, že mám každou botu jinou. Pan M.P. poslal na doplnění milou příhodu:

Schůzka s významným zákazníkem ve Stuttgartu naplánována na pondělní v 9h ráno. Přesun do Stuttgartu a zpět letadlem. Bohužel nebyl v pondělí ráno žádný let a letěl jsem už v neděli večer. Takže džíny, tričko a tenisky. V malém kufříku sbalené všechny "rekvizity" na další den -- černý oblek, nažehlená košile, kravata, naleštěné černé boty. Tedy zdánlivě vše. Opravdu? Při vybalování na hotelu jsem zjistil, že jsem zapomněl drobnou, leč podstatnou věc: černé ponožky. Na sobě jsem měl pouze bílé sportovní, ve kterých jsem přiletěl. Vzhledem k úrovni mých partnerů na schůzce další den bylo vyloučeno přijít v bílých ponožkách k černému obleku a černým botám. (Asi by ani neměli pochopení pro vysvětlení, že počátkem 90. let to byl mezi českými byznysmeny velký hit :-))

Byl to luxusní hotel, který měl na recepci obchod pro sklerotiky a Podgery s nabídkou ledasčeho, od kartáčku na zuby až po pěnu na holení. Bohužel obchod nevedl černé (ani žádné jiné) ponožky. Normální obchody otvíraly druhý den nejdříve v 9 ráno. To nepřipadalo v úvahu, jelikož v 9h už začínala moje schůzka a znáte to, přijít pozdě na schůzku s německým partnerem, to je absolutní faux pas.

Řešení? Hotelový obchod pro sklerotiky prodával černé leštidlo na boty. To byste nevěřil, jak snadno jde udělat z bílých ponožek černé!!
Schůzka dopadla nadmíru dobře, spokojen já, spokojeni němečtí klienti, takže příjemné rozloučení, 'fwiedersehen, rychle z budovy ven a najít nejbližší popelnici na bílé ponožky nasáklé černým leštidlem na boty.

Obrazová hádanka
Obrazová hádanka pro chytré hlavičky: má Ljuba radost, když ji fotím?


Foto: Jan Svatoš

Můj fotografický asistent
V úterý jsem vedl seminář o fotografování zrcadlovkami Nikon u nás v IDIFu a Ljuba celý den byla v ateliéru, takže nezbylo, než abych vzal Iris sebou do práce. Chovala se jako pravá dáma. Dokud jsem vedl teoretické řeči, spala na kanapíčku. Pak jsme šli všichni ven a fotili se na plácku u kaple svatého Longina. Tam pózovala (aniž tušila, že její hlavní přednost je její kožich barvy bílé s černými skvrnami: je totiž nutné přístroj správně nastavit, aby kožich byl na fotce jak má být, ani šedý, ani moc bílý, zkrátka tak akorát). Dokonce aportovala kus větve, aby se na ní daly fotit živé záběry. Načež se odebrala zpátky do přednáškové síně a usnula, vyčerpaná tou slávou.
Je to pravá fotografická hvězda. Osvědčí to znovu dnes, kdy jedeme přednášet o digitální fotografii do Jihlavy!

Agresivní debilové
Seminář IDIFu (Institut digitální fotografie) v Jihlavě se odehrál v pohodové atmosféře - s asistencí Iris. Ljuba celý den točila a nechtěli jsme ji nechat samotnou doma, takže mě Iris doprovázela.
Seminář se konal na krajském úřadě v Jihlavě. Ten je umístěn v novém areálu, který vznikl adaptací Žižkových kasáren. Tak tady nebyl ani náznak ovzduší zdeúřední zaprděnosti, jaké je ve všech úřadech, které jsem až dosud navštívil (z donucení, samozřejmě). Zdá se, že recept je jediný - zbourat a postavit znovu...

Do Jihlavy jsem jel po dálnici a opět jsem se podivoval, kolik kreténů po našich silnicích jezdí. Palmu vítězství v této ponuré soutěži zasloužil imbecil, který ve svém bavoráku předjížděl dva náklaďáky po odstavném pruhu - pak se ukázalo, že předjíždění touto cestou se zřejmě stalo oblíbeným sportem majitelů rychlých aut.
Měl bych pro tyto blby obzvlášť důmyslný trest: nahnal bych je do školy závodního ježdění Jiřího Mičánka na okruhu v Brně. Tam by pochopili, co jejich skopové hlavy nechápou, že to co pokládají za rychlou jízdu je ve skutečnosti prd oproti skutečně rychlé jízdě na okruhu - je to jenom nebezpečné, nic víc. Však taky, když jsme se vraceli, nějaký takový blb se nabořil na cestě ve směru Praha - Brno a vygeneroval, co jsem stačil sledovat, sedmikilometrovou frontu lidí, kteří se kvůli jeho kretenismu posunovali rychlostí jeden kilometr za hodinu. Ach jo.

Někdy se debatuje o tom, kdo jsou ti agresivní debilové. Podle mých zkušeností hodně agresivní jsou majitelé škoda octavií a škoda superb, těch rychlejších verzí, no a samozřejmě majitelé bavoráků. Sem tam nějaká ta audina. Nepamatuju se, že by takhle nablble exceloval někdo ve volvu nebo alfě romeo. Ale to jsou statistiky velmi nedokonalé, povrchní, bez dostatečně tvrdých zfalšovatelných dat.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena