25.10.2020 | Svátek má Beáta


VZPOMÍNKA: Representanti českého zdravotnictví

28.3.2020

V letech devadesátých, kdy jsem navštěvoval rodnou zem mnohem častěji, než je tomu dnes, se mi stala rozkošná příhoda při zpáteční cestě. Tenkrát ještě Korejci nelétali přímo do Prahy, a tak jsem musel letět nejprve do Frankfurtu a čekat na letadlo do malajského Kuala Lumpuru. 

Ve Frankfurtu jsem měl tři hodiny čekání, takže jsem se potuloval v tranzitním prostoru, ba omylem vyšel i ven a pak měl strach, jestli mě Němci pustí nazpět. Pustili a já sledoval, jak to chodí na letišti. V halách se poflakovala etnická skupina, kterou jsem dle oblečení a snědosti kůže odhadoval na pákistánskou. Ta zabírala všechna lehátka k dispozici a většinou na nich spala. Přišli dva němečtí policisté se samopaly a spící probouzeli a očividně nabádali, aby šli jinam. Ti nijak neprotestovali, zvedali se dost úslužně, ale sotva policisté postoupili k dalším lehátkům, znovu si na ta svá lehali a okamžitě usínali. Policisté, zdálo se mi, se raději neotáčeli, aby to neviděli, a pokračovali dál, až došli na konec haly a zmizeli na pojízdných schodech někam do komplexu hal. Šel jsem za nimi a pojízdné schody mne zavezly do přízemí hlavní haly s informacemi o letech a příletech. U jedné elektronické tabule byl dav lidí, kterému velel chlap se zvednutou rukou s nějakým lejstrem a mluvil česky.

„Všichni, kteří letíte do Kuala Lumpuru, za mnou!“ zavelel.

Jelikož jsem letěl stejným směrem, vmísil jsem se do davu, který kráčel za mužem, a zjistil jsem, že to jsou všechno čeští doktoři, kteří letěli na konferenci. Tu pořádala a platila švýcarská farmaceutická společnost, jejíž jméno jsem už zapomněl. Z dalších rozhovorů jsem vyrozuměl, že konference byla vlastně odměnou lékařům za to, že předepisovali svým pacientům léky a pilulky právě téhle společnosti. A ta jim platila cestu i ubytování v Malajsii. To už jsme seděli v letadle a letěli nad Evropou. Všichni jsme se vesele bavili a já si objednával alkoholické nápoje, v mém případě červené víno. Když jsem zjistil, že oba mí přísedící z obou stran neumí anglicky, objednal jsem drinky (chtěli whisky) i pro ně. Načež jsem zjistil, že anglicky neuměl ze všech těch doktorů snad nikdo. Bylo mi záhadou, jaké poznatky si tedy z konference odnesou pro svou praxi, ale třeba společnost zajistila i české tlumočníky, to nevím.

Někde, snad už nad Asií a snad u mého desátého drinku, se někdo zeptal, jak si to pití mohu dovolit a kde ordinuji, tedy v jakém kraji. Musel jsem se přiznat, že nejsem lékař, a tudíž neordinuji nikde, a že bydlím v Austrálii a letím domů. To, že sedím mezi devadesáti českými lékaři, je čirá náhoda a drinky si mohu dovolit, protože v letadle jsou zadarmo. Tato zpráva se mezi lékaři rozšířila rychlostí blesku a byť neuměli anglicky, naučili se objednávat drinky v rekordním čase. Letušky poletovaly mezi sedícími pasažéry a přinášely pití ve velkém. Brzy mnohým stoupla odvaha a začali chodit dozadu k toaletám si zakouřit. Letušky jim to sice okamžitě překazily, ale jak mi sdělil podnapilý soused: „Než ke mně dorazily, tak jsem udělal čtyři šluky! Dobrý, ne?“

Hodinku před přistáním jsem šel na toaletu i já a přistihl jsem tam „hlídkující“ letušku, jak bedlivě dbá, aby si nikdo nezapálil. Byla celá upocená a maskára se jí trochu hnula v obličeji. Když zjistila, že umím anglicky, začala si trpce stěžovat: „Tohle jsem ještě nezažila! Nejprve došlo pivo, pak víno a teď už servírujeme z posledního whisky...“

Pak už nebyl na nic čas a museli jsme se všichni připoutat před přistáním. Nahnul jsem se k sousedovi a pomohl mu s přezkou a jen tak mimochodem jsem pronesl, že mně je hej, protože já zůstávám v mezinárodním tranzitním prostoru, kde si počkám na přípoj do Austrálie, ale on aby si dával pozor.

„A na co?“ zablekotal.

„Na policii. Malajsie je muslimská země, kde platí zákony islámu a ten trestá opilost veřejným zbičováním...“

Tato zpráva se mezi opilými doktory už nenesla rychlostí blesku jako ta o drinkách zadarmo, ale přesto měla dopad. Hovor umlkal, jak jim pomalu docházelo mínění mé rady, a pak jsem viděl něco, co už asi nikdy neuvidím. Ti lidé mi začali střízlivět přímo před očima a než jsme přistáli, byli zcela při smyslech!



Ušetřila jsem při online nákupech vánočních dárků. Jak se mi to podařilo?
Ušetřila jsem při online nákupech vánočních dárků. Jak se mi to podařilo?

A je to zase tady! Vánoce jsou za rohem. A zvláště pokud se chystáte pořídit nějaké dárky přes internet, rozhodně se vyplatí nakupovat ještě před...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.