V letech devadesátých, kdy jsem navštěvoval rodnou zem mnohem častěji, než je tomu dnes, se mi stala rozkošná příhoda při zpáteční cestě. Tenkrát ještě Korejci nelétali přímo do Prahy, a tak jsem musel letět nejprve do Frankfurtu a čekat na letadlo do malajského Kuala Lumpuru.
Ve Frankfurtu jsem měl tři hodiny čekání, takže jsem se potuloval v tranzitním prostoru, ba omylem vyšel i ven a pak měl strach, jestli mě Němci pustí nazpět. Pustili a já sledoval, jak to chodí na letišti. V halách se poflakovala etnická skupina, kterou jsem dle oblečení a snědosti kůže odhadoval na pákistánskou. Ta zabírala všechna lehátka k dispozici a většinou na nich spala. Přišli dva němečtí policisté se samopaly a spící probouzeli a očividně nabádali, aby šli jinam. Ti nijak neprotestovali, zvedali se dost úslužně, ale sotva policisté postoupili k dalším lehátkům, znovu si na ta svá lehali a okamžitě usínali. Policisté, zdálo se mi, se raději neotáčeli, aby to neviděli, a pokračovali dál, až došli na konec haly a zmizeli na pojízdných schodech někam do komplexu hal. Šel jsem za nimi a pojízdné schody mne zavezly do přízemí hlavní haly s informacemi o letech a příletech. U jedné elektronické tabule byl dav lidí, kterému velel chlap se zvednutou rukou s nějakým lejstrem a mluvil česky.
„Všichni, kteří letíte do Kuala Lumpuru, za mnou!“ zavelel.
Jelikož jsem letěl stejným směrem, vmísil jsem se do davu, který kráčel za mužem, a zjistil jsem, že to jsou všechno čeští doktoři, kteří letěli na konferenci. Tu pořádala a platila švýcarská farmaceutická společnost, jejíž jméno jsem už zapomněl. Z dalších rozhovorů jsem vyrozuměl, že konference byla vlastně odměnou lékařům za to, že předepisovali svým pacientům léky a pilulky právě téhle společnosti. A ta jim platila cestu i ubytování v Malajsii. To už jsme seděli v letadle a letěli nad Evropou. Všichni jsme se vesele bavili a já si objednával alkoholické nápoje, v mém případě červené víno. Když jsem zjistil, že oba mí přísedící z obou stran neumí anglicky, objednal jsem drinky (chtěli whisky) i pro ně. Načež jsem zjistil, že anglicky neuměl ze všech těch doktorů snad nikdo. Bylo mi záhadou, jaké poznatky si tedy z konference odnesou pro svou praxi, ale třeba společnost zajistila i české tlumočníky, to nevím.
Někde, snad už nad Asií a snad u mého desátého drinku, se někdo zeptal, jak si to pití mohu dovolit a kde ordinuji, tedy v jakém kraji. Musel jsem se přiznat, že nejsem lékař, a tudíž neordinuji nikde, a že bydlím v Austrálii a letím domů. To, že sedím mezi devadesáti českými lékaři, je čirá náhoda a drinky si mohu dovolit, protože v letadle jsou zadarmo. Tato zpráva se mezi lékaři rozšířila rychlostí blesku a byť neuměli anglicky, naučili se objednávat drinky v rekordním čase. Letušky poletovaly mezi sedícími pasažéry a přinášely pití ve velkém. Brzy mnohým stoupla odvaha a začali chodit dozadu k toaletám si zakouřit. Letušky jim to sice okamžitě překazily, ale jak mi sdělil podnapilý soused: „Než ke mně dorazily, tak jsem udělal čtyři šluky! Dobrý, ne?“
Hodinku před přistáním jsem šel na toaletu i já a přistihl jsem tam „hlídkující“ letušku, jak bedlivě dbá, aby si nikdo nezapálil. Byla celá upocená a maskára se jí trochu hnula v obličeji. Když zjistila, že umím anglicky, začala si trpce stěžovat: „Tohle jsem ještě nezažila! Nejprve došlo pivo, pak víno a teď už servírujeme z posledního whisky...“
Pak už nebyl na nic čas a museli jsme se všichni připoutat před přistáním. Nahnul jsem se k sousedovi a pomohl mu s přezkou a jen tak mimochodem jsem pronesl, že mně je hej, protože já zůstávám v mezinárodním tranzitním prostoru, kde si počkám na přípoj do Austrálie, ale on aby si dával pozor.
„A na co?“ zablekotal.
„Na policii. Malajsie je muslimská země, kde platí zákony islámu a ten trestá opilost veřejným zbičováním...“
Tato zpráva se mezi opilými doktory už nenesla rychlostí blesku jako ta o drinkách zadarmo, ale přesto měla dopad. Hovor umlkal, jak jim pomalu docházelo mínění mé rady, a pak jsem viděl něco, co už asi nikdy neuvidím. Ti lidé mi začali střízlivět přímo před očima a než jsme přistáli, byli zcela při smyslech!