Pod výstavami nálezů různých depotů si obvykle představujeme něco podobného, jako je kupříkladu nádoba s přemyslovskými denáry. Zkrátka mělo by to být vzácné a staré. Že tomu tak vždy být nemusí, ukazuje Muzeum v Příboře právě probíhající výstavou „Zboží ukryté v roce 1938“. Ke vzniku této výstavy přispěly dějinné události 20. století.

Po Mnichovské dohodě se v roce 1938 Příbor ocitl v Německé říši. V tomto severomoravském městečku vedl kousek od náměstí galanterní a smíšený obchod Adolf Sasín (1883-1961). Po německé okupaci provozovala obchod firma Hermann Schefter. Kromě pana Sasína a jeho rodiny nikdo jiný tehdy po celou dobu války nevěděl, že český majitel obchodu ukryl značné množství zboží ve sklepě v prostorách, které byly zazděny. Podobný čin vyžadoval pořádný kus odvahy. Pokud by se zatajení zboží zjistilo, mělo by to pro celou rodinu tragické následky.

Po skončení války Adolf Sasín svou živnost obnovil. Situace se ale i pro drobné živnostníky, jako byl on, stávala neúnosnou, takže nakonec podnikání v roce 1948 ukončil a zboží ukryl podruhé. Tentokrát do různých skrýší na půdě. Kromě něho a rodiny o ukrytém zboží nikdo ve městě nevěděl a tento stav trval 60 let.

O existenci ukrytého zboží se lidé v muzeu dozvěděli náhodou až v roce 2006 a v roce 2014 získalo zboží do svých sbírek Muzeum Novojičínska. Poprvé bylo vystaveno v roce 2016 na jednodenní výstavě v Muzeu Novojičínska. Výstava v příborském muzeu seznamuje veřejnost s tímto zvláštním depotem. I když se v jeho případě nejedná o předměty, jejichž stáří se počítá na staletí, na zajímavosti mu to nijak neubírá. Právě naopak – je to zvláštní pocit vidět věci z nedávné minulosti, které kdysi byly běžné ve všech domácnostech.

Pořadatelé záměrně nedali k exponátům do vitrín popisy. Vystavuje se prakticky celý sortiment obchodu, jaký ve 30. a 40. letech 20. století mělo každé malé město. To znamená galanterní zboží jako šicí potřeby, knoflíky, výrobky z korálků, ale také různé pletené zboží, rukavice, tkaničky, papírnický sortiment, kravaty, spodní prádlo, kartáče, drogistické zboží, kuřácké potřeby a drobné železářské zboží.

Škoda, že výstava není doplněna fotografiemi, které by ukazovaly uložení všech věcí před jejich vyzdvižením z úkrytů a také samotné vynášení předmětů ze skrýší. Obdivuhodná je zachovalost vystavovaných předmětů. Vypadají jako nové zboží.

Už se asi nedozvíme, jaké zažíval pocity někdejší majitel obchodu. Zboží pečlivě uchovával, staral se, aby uskladněním nebylo poškozeno. Kdysi dávno je musel zaplatit, ale do prodeje se již nedostalo. Věci ze svého obchodu naposled uschoval ve věku 65 let. Dvakrát donucen okolnostmi svou živnost ukončil. Dobré pocity z toho jistě neměl. Smysl toho, proč zboží do obchodu nakoupil, se nesplnil. Předměty svou povahou určené k používání v každodenním životě se staly věcmi mrtvými. Po jeho smrti pečovali o ukryté věci a uchování tajemství příbuzní. Škoda, že na výstavě nejsou dobové fotografie z obchodu Adolfa Sasína. Při jeho pečlivosti, s níž uchovával zboží, lze předpokládat, že v jeho rodině historické fotografie jsou.

Muzeum v Příboře se snaží výstavou Zboží ukryté v roce 1938 ukázat návštěvníkům expozice sortiment, který před více než sedmdesáti lety běžně nabízely obchody v malých městech. Prostě věci, které tehdy lidé kupovali a používali. Ve skutečnosti však za vším tím galanterním a smíšeným zbožím ve vitrínách můžeme spatřit víc. Osudy lidí, kteří měli svá přání, o něco se svou prací snažili, spatřovali v tom svou existenci. Do toho pak nemilosrdně zasáhly dějiny a jejich životy se rázem změnily. Jsou to skryté lidské tragédie. Umět si tohle představit je možná víc, než samotné prohlížení všech těch knoflíků, tkaniček a dalších exponátů.

Foto: autor

Pozn.: Fotografie pořízeny na výstavě Zboží ukryté v roce 1938, která je od 12. listopadu 2018 v Muzeu v Příboře a potrvá do 1. června 2019.