Váš to nerozčílilo? Inu to, jak nám české feministky (ani nevím, kdo jsou) v nedávných vyjádřeních bojují proti krásným (jako vždy) veršům Jiřího Žáčka. Ten napsal o maminkách:

„K čemu jsou holky na světě?
Aby z nich byly maminky,
aby se pěkně usmály
na toho, kdo je malinký.
Aby nás měl kdo pohladit
a povědět nám pohádku.
Proto jsou tady maminky,
aby náš svět byl v pořádku.“

Genderové bojovnice za „práva žen“ prý odmítají být pouze matkami, což jim ani výše uvedený verš explicitně neurčuje. Pokud se ony dámy takto pohoršují, doporučoval bych, aby byl z čítanek vyškrtnut například i Fráňa Šrámek, neboť svého času napsal:

Chtěl bych tě potkat v lukách.
V lukách je vlání
na všechny strany pokorné odevzdávání.
V lukách je nejprostšího života stůl,
rozlomíš chleba, podáš ženě půl
chléb voní zemí, bezpečný úsměv svítí,
až k pláči je prostý věneček z lučního kvítí,
a oblaka jdou, přeběhlo světlo, přeběhl stín
muž má touhu rozsévače, žena má úrodný klín.

Což je z hlediska dnešních genderových měřítek další deklasování ženy, které zde vychází jako subjekt s „úrodným klínem“. A to je důvod snad k celostátní kampani. A k celosvětové?

Právě to si neodvažuji uvést. Co by se stalo, kdyby se naše bojovnice pustily například do Květů zla Charlese Beudelaire:

... Černýma očima, okýnky nitra svého,
dšti na mne menší žár, ztlum, běse, sílu jeho,
nejsem Styx, abych tě moh pojmout devětkrát,
nemohu, Megéro, se stálým ohněm v klínu,
abych tě udolal a ukojil tvůj hlad,
v tvém lůžku pekelném se změnit v Proserpinu...

Jednou je u nás přeložil Jaroslav Goll s Jaroslavem Vrchlickým, později pak Vítězslav Nezval. Doporučil bych, aby i tito literáti byli vyškrtnuti ze školních osnov. Když navíc o Vrchlickém víme, že psal sprosté básně a Nezval něčím podobným podlézal Stalinovi.

Sám jsem ochoten, milé dámy, se do potřebného seznamu připsat. A bude nás víc.