19.3.2024 | Svátek má Josef


RECENZE: Stínadelská trilogie jako komiks

6.7.2022

Stínadelská trilogie. Tak se obvykle říká foglarovkám Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta. Ale to není všechno. Jde tak nazvat rovněž sérii komiksových adaptací těchto tří knih.

Letos to udělali taky editoři vázaného svazku, ale pouze na deskách, protože podle tiráže se kniha jmenuje banálně: Záhada hlavolamu. Stínadla se bouří. Tajemství Velkého Vonta (a nic víc). Jako svou 42. publikaci ji vydal Václav Vávra co 13. svazek edice Klasické komiksy Marko Čermáka.

Jak adaptace tří foglarovek vznikaly? - Už koncem šedesátých let existoval převod jednoho (jediného) Foglarova románu do kresleného seriálu. Tím byla Chata v Jezerní kotlině. Marko Čermák (*1940) zveřejňoval ono dobrodružství na pokračování ve Světě v obrazech (1969-1970) a zběsilým tempem souběžně tvořil další a další díly nových Rychlých šípů, na což si vydobyl ne snad patent, ale jakousi licenci u spisovatele o víc než třicet let staršího.

Ani Chata a Šípy však tomuto trampovi nestačily, i „musel“ tavit do obrázků rovněž příběhy o vpádech jednoho slavného klubu (vedeného Mirkem Dušínem) za jistou Rozdělovací třídu.

I to Marko zvládl, ale nakladatelství Novinář nevydalo komiksové romány chronologicky, takže nejprve - v prosinci 1970 - se na trhu objevila podlouhlá knížka Stínadla se bouří (v nákladu padesát tisíc kusů) a teprve o půl roku později, v dubnu 1971, došlo na obdobnou „nudli“ (rozměrů dvacet krát osm centimetrů) se Záhadou hlavolamu (v nákladu rovnou 70 000 výtisků).

Oba romány jsem tehdy, v šesti letech už znal - a byl jimi fascinován. Strašně rád vzpomínám, jak je táta procítěně předčítal mně i mé mladší sestře Evě, než jsme vždy usnuli. Přednesl pokaždé jen pár kapitol, i kdybychom prosili sebevíc, a tak jsme se o to víc těšili. Těmto původním knihám taky dávám dodnes před jakýmikoli adaptacemi přednost, to však nic nemění na chvilkách, kdy začaly naší školní třídou kolovat Čermákovy komiksy.

„Co? Cože!? Ono - to - existuje - i takhle?!“

Popadl jsem vždy knížečku, když mi ji někdo půjčil, a četl a četl pod lavicí i na ní, dokud nenastal konec příběhu. Ano, ano, jistojistě jsem věděl, jak dopadne první díl i druhý, ale ono vám to bylo jedno. A Čermák, i když nerad, musel v obou adaptacích ledacos vynechat, nicméně to mi bylo lhostejné zrovna tak. Vždyť oba seriály neměly konkurenci. Mezi dětmi fungovaly. Za normálních okolností by snad následovalo i několik dotisků. Ale okolnosti nebyly úplně normální, takže obé vyšlo podruhé teprve po dvaceti letech. O to jsou dnes ty původní podlouhlé sešity cennější. Nevyvažují se rovnou zlatem, ale skoro. Nevlastním ani jeden. A třetí díl Tajemství Velkého Vonta?

Ten ještě na přelomu šedesátých a sedmdesátých let neexistoval, dopsán byl teprve roku 1977, a tak ho Marko dotvořil až později. Nikoli ovšem třeba roku 1978 a z různých důvodů tu práci odsouval po tři desetiletí - do roku 2012. Trilogie tudíž KOMIKSOVĚ vyšla v rozmezí 32 let.

Je taky zajímavé, že sám Jaroslav Foglar (1907-1999) zpracoval jen scénář prvního z tří dílů (Hlavolam), zatímco druhý komiks napsal Vladimír Pechar (*1931) a třetí Jiří Macek. A pan Macek je dnes uveden i na titulní straně vydání (2022), zatímco Pechar zde copyright vůbec nemá - a benevolentně ho přenechává příteli: Vladimír Pechar (1931) (pametnaroda.cz)

Podobně tomu nebývá zdůrazňována kresebná účast Jana Fischera na původních „nudlích“, vždyť je autor obou obálek. Ve své knize o foglarovkách Jestřábí perutě (1999) tohle zdůrazňuje i zasloužilý skaut Václav Nosek. Ten kromě toho komiksová převedení Záhady hlavolamu a Stínadel nemiloval. Proč asi ne? Jednou z příčin bylo, že Čermák, drcený omezeným rozsahem sešitků, spoustu událostí knih vůbec nekreslil, jenom je trudně vepisoval do bublin. Často obřích. Zavalují obrázky jako duchny. Lze to omluvit? Jen do jisté míry a v případě retrospektiv, kdy Rychlé šípy luští Tleskačův deník; čtou o událostech, které se staly učni již před drahně lety. I tak je nadužívání textu z komiksového hlediska neospravedlnitelné a vede k otázce, zda nechá Albatros trilogii jednou nově adaptovat. Nechci tou úvahou urazit pana Čermáka, vždyť právě jeho podání jsem v dětství taky miloval. V případě jeho Rychlých šípů jsem roky a roky vlastně neodlišoval Čermákovy kresby od těch, které malovali zbylí tři kreslíři Junek, Fischer a… Čermákův jmenovec. Skvělé mi to připadalo celé. Nepochybně. Stačí ovšem letmý pohled na strany 20-21 současného vydání, abych dal za pravdu brojitelům a vzteklounům. Dvojstránka neoslní. Má 28 políček, mapuje kapitolky První let, Přemýšlejte s námi, Poslední chvíle Jana Tleskače a Ve Stínadlech to vře. V nekomiksové Záhadě patří ty stránky k nezajímavějším. Zde nikoli. Většinu jejich povrchu kryje Čermák bílými obláčky. Ty pečlivě plní textem a jen ze škvír kol koukají kousky kresby. Hle, Tleskač pod zříceným bicyklem. Stín Ema u kůlny a divný Vont ve dveřích klubovny. Pravý komiks samo sebou vypadá jinak. Foglar se nevytáhl. Neměl ale asi skutečně prostor a… Snad i proto nechal Stínadla psát příteli Plutovi alias „bratru“ Pecharovi. Jinak - a paradoxně - kreslíři. Udělal dobře. Pluto text lépe rozložit a Marko opět směl prokázat, že si jej Foglar vybral za pokračovatele svých kreslířů oprávněně. Bez Marka Čermáka je dnes Foglarovo dílo nemyslitelné a roku 2019 vyšly u pana Vávry čistě jen jeho Rychlé šípy - ve vázané knize o 120 stranách, se zasvěcenou předmluvou Milana Lebedy. Ta kniha obsáhla 101 Čermákovo pokračování a není to poslední slovo; ještě letos má právě tato část Rychlých šípů (doplněná o další sekvence a varianty) vyjít pietně v Albatrosu.

Ale k trilogii o Stínadlech. Již novodobý scénárista Jiří Macek dodal Čermákovi podklady k adaptaci Tajemství Velkého Vonta teprve v únoru 2012 - a téhož roku byl nový sešit na světě. Aby ale nepřišli zkrátka ani vlastníci někdejších „proužkových“ vydání (prvních dvou částí trilogie), dal nakladatel na trh rovnou i „podlouhlou“ variantu. Unikla mi, ale hlavu si z toho nedělám. Ty „proužky“ ani vlastně nebyly kolorovány - a stylově nekolorován zůstal i letošní dovětek. Je ale na místě dodat, že roku 2022 vyšly v limitované sběratelské edici všechny tři podlouhlé části, přičemž každá jako samostatná publikace.

Možná se teď zdá, že letošní vydání už nemusejí shánět majitelé těch starších, ale omyl. Novinka obsahuje několik bonusů, díky kterým ji stojí za to číst, a především jde o třináctistránkovou Čermákovu verzi Záhady hlavolamu, již tvořil už někdy roku 1952 nebo 1953 ve věku dvanáct-třináct let. Kresebně není tak dobrá, jako varianta pozdější, ale Foglarovi stačila, aby nadšeného Marko Čermáka učinil svým koněm. Na druhou stranu… Foglar taky oslovil Bohumila Konečného (1918-1990), jinak ilustrátora svých nekomiksových knih, nicméně se nedohodli; zřejmě po finanční stránce.

Nová knížka zahrnula i paralelní první kapitolu Tajemství Velkého Vonta zveřejněnou jako komiks poprvé v deníku Mladá fronta v prosinci 1989 - pod názvem Rychlé šípy znovu do Stínadel. Redakce tehdy prahla po novém pokračování slavného seriálu a ne každý si rovnou uvědomil, že Foglar lišácky dodal jen vlastní adaptaci kousku třetího stínadelského románu. Ta se dokonce pak omylem ocitá v souborném vydání Rychlých šípů jako jejich „poslední příběh“, ale zase byla odstraněna v nejnovějším vydání. Ani Jiří Macek ji nevyužil a vlastní adaptaci Vonta zahajuje úplně po svém. Což ostatně i Čermák, jehož kresba se za třicet let změnila. Asi jako se transformovala od začátku let padesátých do konce let šedesátých. K lepšímu. Ale jedno konstatovat musím. Taky v „dětské“ verzi Záhady, třebaže ještě nepsané Foglarem, měl Marko místy textu v obrázcích moc. V třetím, šestém a sedmém díle dokonce většina plochy. Pak se lepšil - a příběh kreslený roku 1952 končí momentem, kdy dva Vontové vyhrknou: „Koho volíš? Losnu nebo Mažňáka?“ A kdy zazní už příslovečná odpověď ALE TŘEBA BAHŇÁKA, na což jeden z chlapců strašidelné čtvrti mudrcky zareaguje:

„Stále to říkám, že by se Vontem neměl stát automaticky každý, kdo zde bydlí.“

Nato Marko tenkrát skončil, ale stačilo to; vyhrál. Ale „hamižný“ spisovatel si poměrně necitlivě vymáhal práva na celý komplex „svého“ seriálu a co se týká finančního ohodnocení Marko Čermáka, bylo by možná možné zde vyprávět delší příběh o setkání dvou osobností. Ale podle mého názoru by nebyl zajímavý a skončit stačí tím, že se Marko vždy chová jako gentleman, a k Jaroslavu Foglarovi se choval taky tak.

P. S.

Víc jako kuriozitu kniha obsahuje adaptaci nedokončeného čtvrtého dílu stínadelské série Stínadla se budou bourat? Její scénář napsal roku 2018 Josef Šuma a roku 2019 ho Marko Čermák obětavě přenesl do osmi obrázků: první a současně finální strany adaptace zamýšlené knihy, kterou Foglar proponoval taktéž pod titulem Kdo byl Jan Tleskač. Její příběh se odvíjí od novinové fotografie, na které děsí čtenáře celé země chlapecká mrtvola nalezená v Tajemství Velkého Vonta v koši na půdě. Je to Karel Dymorák. Po dlouhých letech, které v této pasti trávilo, pochopitelně tělo nevypadá nejlépe, ale nejlépe nevyhlíží ani černý kazatel ve dveřích klubovny. Nebo to nebude kazatel? Bylo objeveno jen několik Foglarových poznámek: román se měl vrátit k pohřbu „tajemného Ema“ a vdova měla do hrobu dát ocelový kufřík s číselnou kombinací, uvnitř něhož byl památník Tleskačovy sestry! Tu skříňku chce vyzvednout Mažňákův syn - a současně měl hrát půvabnou roli plánek Stínadel jako součást zábavné hry s 278 kluky vymyšlenými názvy uliček a plácků!

Marko Čermák – Wikipedie (wikipedia.org)

Napsali Jaroslav Foglar, Vladimír Pechar, Jiří Macek a Josef Šuma. Nakreslil Marko Čermák. Záhada hlavolamu. Stínadla se bouří. Tajemství Velkého Vonta. Doslov Milan Lebeda. Vydal Václav Vávra. Praha 2022. 120 stran