V souvislosti s plánovanou a světe div se možná dokonce i placenou účastí na slavnosti v jakémsi západočeském městě nacvičuje Amatérský symfonický orchestr krom jiného také hymnu Spolkové republiky Německo. Kdekomu ta hudba něco připomíná, takže o rešerši byl požádán zvěrolékař a violista doktor Žaket, kterého zeť vybavil internetem.

„Rakouskou hymnu Zachovej nám, Hospodine, složil Joseph Haydn v roce 1797, když se s plnou šrajtoflí vrátil z Anglie do milované Vídně a chtěl všem ukázat, jaký je pořád velký vlastenec,“ vysvětloval Žaket s krátkým doutníčkem v ruce. „Slova napsal nějaký Haschka, a v tom byl problém, protože oslavovala císaře Františka. Když se po Františkovi stal císařem Ferdinand, museli text předělávat. Jenomže po Ferdinandovi přišel na trůn František Josef I., a to už měl ministr Bach těch předělávek plný zuby, takže nechal jakéhosi Seidla složit univerzálnější text, který sice Františka Josefa a císařovnu Alžbětu zmiňoval, ale až v páté sloce, aby se případně mohla vynechat, nebo snadno přepsat. Úplně ten samý Joseph Haydn se pak stal hymnou Hitlerovy Třetí říše, v ten moment tedy i Rakouska, ale to už se zpívala jako Deutschland, Deutschland űber alles, totiž na slova jistého Augusta Heinricha Hoffmanna von Fallersleben. A pořád tentýž Haydn je i dnešní hymnou Spolkové republiky Německo, na slova poslední sloky toho samého Hoffmanna von Fallersleben. Kdežto v Rakouské republice mají teď úplně jinou hymnu, na melodii jako od Mozarta, kterou zkomponoval Johann Holzer a text složila na výzvu rakouské vlády v roce 1947 paní Paula von Preradovic, prapůvodu chorvatského,“ dokončil svůj výklad doktor Žaket a uložil notýsek do kapsy.

Do zadumaného ticha poznamenal pan Polák (violoncello), že tohle stěhování melodií se děje na všech frontách asi odjakživa. Vojáci si to tak neberou. Vyprávěl mu bývalý vojenský kapelník, že prý orchestry sovětské Rudé armády hrávaly německý Graf-Zeppelin-Marsch jako Marš vozdušnovo flota, kdežto vojenskou píseň Meine alte Kameraden pod názvem Dorogije druzja. Doktor Žaket ještě chtěl dodat, že ostatně také polku Škoda lásky zbraslavského kapelníka Jaromíra Vejvody si za války zpívali němečtí vojáci jako Rosamunde v nevyvratitelném přesvědčení, že je to německá píseň, angličtí a američtí zas jako Beerbarrel-polku nebo Roll out the Barrels, a také si mysleli, že je jejich, stala se dokonce neoficiální hymnou amerického námořnictva jako Here Comes the Navy, jenomže už se k tomu nedostal. Dveřmi z vedlejšího sálu nahlédla spanilá slečna Marcelka od prvních houslí a oznámila, že nácvik osmnáctitaktové Haydnovy skladby pokračuje. Zdvihli se tudíž a šli dál cvičit muziku, která by podle slov pana Poláka nejspíš pobavila jeho nebožtíka dědečka, jenž sloužil u c. a k. 11. pěšího pluku v Písku jako kaprál virklich, šikovatel titulár. Beze slov je to přece stále tentýž Haydn.

Ano, představa, kdo všechno a kdy při osmnácti taktech téhle skladbičky stál v pozoru, je vskutku ohromující.