„Humorista nikdy nepatří žádné straně, nevěří v žádné náboženství. Každé jednání je mu podezřelé.“ To bylo životní krédo 80letého doyena nejen francouzského kresleného humoru Georgese Wolinského, který nic nerespektoval, ale sám byl velmi respektovaný.

Spolu s šéfredaktorem Stéphanem Charbonnierem, kterému se říkalo Charb, byl mezi 12 popravenými spolupracovníky satirického týdeníku Charlie Hebdo dvěma příslušníky jemenské Al-Káidy minulou středu v Paříži.

Georges Wolinski

Charlie Hebdo je možné považovat za levicový týdeník, hlavně kvůli názorům jeho zavražděného šéfredaktora, ale když se každou středu objevil na stáncích, jeho ostrý sarkastický humor se nevyhýbal nikomu: ani levici.

Hlavně studenti a intelektuálové si bez něj Francii nedokáží představit: Vždy oceňovali jeho ostrý styl, nebojácnost a neústupnost.

Básník Petr Král, který žil dlouhá léta v Paříži, mi řekl: Zavraždění Wolinského je možné přirovnat v našich poměrech snad jen k tomu, kdyby někdo zavraždil Jiřího Suchého na jevišti Semaforu.

Byl to právě Wolinski, který, po dalším zákazu satirického měsíčníku Hara-Kiri, navrhl, aby se nový, aktuálnější týdeník jmenoval podle jejich utlačovatele – prezidenta Charlese de Gaulla – Charlie Hebdo.

Všichni jeho nápad přijali a založili Nakladatelství Kalašnikov. První číslo vyšlo v červenci 1992.

Kreslíř Wolinski nespolupracoval jen s tímto časopisem, ale s řadou prestižních novin a časopisů, které ve Francii vycházejí, připomeňme alespoň Paris-Presse, Le Nouvel Observateur, Lebération či Paris Match, vydal téměř 80 knížek, byl autorem komiksů a slavných reklam, třeba na IBM.

Dodnes si někteří lidé pamatují texty jeho bublin: Socialismus je jako marihuana, ta je sice neškodná, ale může vést k návyku na tvrdší drogy, jako je komunismus.

Narodil se v Tunisku v roce 1934 židovským rodičům, kteří tam uprchli: Otec z Polska, matka byla Italka. Od roku 1945 žil v Paříži, kde studoval architekturu: První kresby začal zveřejňovat v roce 1960.

Inspiroval ho jiný polský židovský karikaturista Roland Topor. V době studentské revolty v roce 1968 založil s kamarády satirický časopis, který se v překladu jmenoval Rozzuřený.

Své obdivovatele měl tento šaramantní cynik i u nás: Když se dostal do Paříže koncem 60. let poprvé Vladimír Jiránek, který uměl francouzsky, jeho první cesta vedla právě do redakce Hara-Kiri.

Ivan Hanousek, náš teoretik kresleného humoru, na tuto éru vzpomíná takto: „Vladimír se v Paříži seznámil s Cavannou, profesorem Choronem, Wolinskim anebo s autorem podepisujícím se jako Cabu.

A když pak přivezl do Prahy nové sešity Hara-Kiri, šly z ruky do ruky a způsobily velké oživení na pražské kreslířské scéně.

Nejen pokud jde o nemravnost v politice, ale také sem přivezl erotické jiskření a černý humor, který se dosud u nás absolutně nepěstoval. Nejblíž Vláďovi byl ovšem – pokud jde o kreslířský styl – právě Wolinski.“

V posledním čísle z minulé středy je zobrazen ozbrojený islamista a nad hlavou má nápis: „Stále žádné atentáty ve Francii.“ A mužíček pod nápisem říká: „Jen počkejte. Máme čas do konce ledna, abychom vyjádřili své přání.“

Další číslo Charlie Hebdo, který měl minulý rok náklad kolem 45.000 výtisků, vyjde tuto středu pod patronací redakce Libération v nákladu milion výtisků.

V tiráži bude jako šéfredaktor uveden prorok Mohamed, kterého do této funkce redakce jmenovala již v roce 2006 po útocích na dánské noviny Jyllands-Posten, který zveřejnil jeho karikatury.

12.1.2015

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus